Přechod Bílých Karpat

Čtvrtek 6. 7., vstávám kolem páté ráno, ještě plna sil nahazuji batoh na záda, autobusem se dopravím do Brna a tam už spolu s Radimem a Pavlem nastupujeme do vlaku. S jedním přestupem jsme v Javorníku za necelé dvě hodinky. První naše kroky ze zastávky vedou k nedaleké rozhledně nad obcí. Ač není moc vysoká, výhled do krajiny je pěkný, hlavně je ta krajina úplně jiná než v okolí Brna.

Poměrně brzy začínáme z cca 350 m n. m. stoupat po modré turistické značce, a tak nějak tušíme, že to první půlku dne nebude jinak. Louky plné skákajících kobylek, barevných květin (z nichž některé byly dost možná vzácné orchidee) a pasoucího se dobytka po čase vystřídají lesy. Modrá se změní na zelenou a záhy na červenou. Stoupání graduje, kopec je s tím velkým batohem opravdu výživný, ač jsme pod stromy, tak vedro a dusno je zničující. Vystoupáme za hranici lesa a konečně se nám otevírá výhled na Velkou Javořinu. Teprve tady potkáváme větší množství turistů. Na vrcholu samém toho dle mého názoru moc zajímavého není, a ačkoliv svítí slunce, tak je trochu opar a výhled do dálky tak asi není úplně maximální možný. I přesto chvíli zůstáváme a kocháme se. Sejdeme pár výškových metrů na slovenskou stranu, na Holubyho chatu, kde si zasloužíme pivo (a ne jedno) a halušky (či strapačky) a napíšeme pohledy drahým polovičkám.

Tento krátký odpočinek nám přišel vhod, příjemně odpočatí se vydáváme dál po zelené značce, kterou ale záhy opouštíme a po neznačené cestě se vydáváme na asi kilometr vzdálený vrchol Jelenec. Na jeho vrcholku se tyčí bývalá vojenská věž, na kterou je vstup po kovovém žebříku na vlastní nebezpečí. Batohy necháváme pod věží a někdo s většími, někdo s menšími obavami se vydáváme nalehko nahoru. Výhled z cca 32 m vysoké plošiny stojí za tu trochu stresu.

Vracíme se zpět na zelenou a poměrně prudce klesáme do obce Květná (výškově cca shodná s výchozím bodem!), splníme milou povinnost (hodíme pohledy do schránky), chvíli posedíme nad kofolou a pak už stoupáme na louku nad obcí, kde máme vyhlídnutý nocleh pod oblohou posetou hvězdami. Noc je teplá, dokonce ani mě není zima, nad ránem začíná docela foukat a my se budíme do zataženého dne.

Pátek 7. 7. Snídani zejména kvůli větru volíme pouze studenou, sledujeme oblohu, radar a nejrůznější předpovědi počasí a vychází nám z toho, že počasí bude všelijaké. U studánky doplníme lehce železitou, ale dobrou vodu a po zelené scházíme k silnici. Vidíme, slyšíme a vlastně všemi smysly vnímáme, že se žene bouřka. U jednoho z mála rodinných domů mají naprosto úžasně krytý vstup, a právě tam se rozhodneme bouřku přečkat. Pan majitel vyjde ze dveří a vypadá, že s naší přítomností nemá nejmenší problém. Za konzumace gumových medvídků nám ta zhruba hodinka poměrně rychle uteče.

Jakmile přestane pršet, vydáváme se dál, směr Velký Lopeník. Vše je mokré a do mých už dosti opoužívaných a rozlepených bot se poměrně rychle dostane voda. Cca 3km stoupání nám trvá dlouhou hodinu a půl! Pár stovek metrů pod vrcholem nám zase začíná pršet, všichni se moc rádi schováme v jednom z přístřešků na vrcholu. Vše je vlhké, my zpocení, trochu fouká, tepelný komfort nic moc, proto poprvé vytahujeme Zipův liháček a vaříme čaj. Po chvíli pršet přestane, poměrně svižně vystoupáme na rozhlednu, definujeme Mikulčin vrch a právě tím směrem dále míří naše kroky.

Cesta po zelené je poměrně pohodová, v sedle pod Mikulčiným vrchem se trochu pokocháme výhledem do krajiny a následně si v prvním občerstvovacím zařízení na trase, kterým je moje oblíbená Chata Jana, odpočineme. Původní plán zní, že si dáme pouze pití, ale velmi rychle se to zvrtne na jahodové knedlíky/topinku s masovou směsí/šišky s mákem a hlavně kafe!

Cesta po žluté, ač je většinou z kopce, je poměrně únavná a dlouhá, zpestřují ji pouze občasné výhledy do údolí. Konečně sejdeme do Starého Hrozenkova (zase 350 m n. m.), doplníme tekutiny a po žluté a rozpáleném asfaltu stoupáme na rozcestí „Boky.“ Tady se trošku liší informace v seznamáckých offline mapách a v naší papírové mapě z roku 2011, po zhodnocení terénu a vzdáleností volíme „starou“ neznačenou, příjemnou, teď už většinou pěšinu, mezi domy, která nás zavede dolů do Žítkové. Zvláště pro Zipa je zklamáním tamní přehrada, celou dobu se těšil na koupel v ní, nicméně od jeho poslední návštěvy se mnohé změnilo: přehrada je v soukromých rukou a dost výrazná závora a cedule s nápisem „soukromý pozemek“ nám nedovolí jít ji vyzkoušet. Škoda…

Informace o počasí, které se k nám dostaly, hrozí silnými bouřkami, proto upouštíme od původního plánu spánku někde na louce, a zůstáváme dole v Žítkové na zastávce autobusu. Jedná se o poměrně luxusní „ubytování“ – prostorný jednopokojáč s teráskou. Uvařili jsme (dle mého názoru vynikající) gulášovou polévku, udělali hostinu s gumovými malinami/ostružinami, diskem a hlavně medovinou, kterou Zip celou dobu táhl na zádech! Nestihla jsem postřehnout kolikátka to byla, tuším, že sedmička a ve skle. Uf.

Nakonec dorazila i avizovaná bouřka a my byli moc rádi, že jsme se pro tuto noc vzdali volného prostoru nad hlavou. Zpočátku jsem měla trochu problém s usínáním, protože kolem jezdilo poměrně velké množství aut (a to to vypadalo jako téměř konec světa!), nakonec ale zvítězila únava.

Sobota 8. 7. Na to, kolik máme na dnešní den naplánováno kilometrů (33 = hodně) vstáváme poměrně pozdě. Kvůli mému kávovému absťáku dokonce vaříme i vodu, ale i přes tato zdržení vyrážíme na další putování těsně po osmé raní. Dnešní den je extrémní nejen kvůli plánované vzdálenosti, ale také kvůli tomu, že nepotkáme prakticky žádnou civilizaci a zejména já mám obavy o naše zásoby vody. Mé obavy se potvrzují hned na šestém kilometru – ve studánce není voda, v našich lahvích už také téměř ne. Radim třímajíce mapu i mobil s offline mapou však slibuje, že za necelé 2 km bude studánka další, a tam prý už voda určitě bude. Mě trochu znervózňuje, že je poměrně daleko od naší červené a mám obavy, abychom ji vůbec našli. Radimův orientační smysl se ale projeví naplno, stejně jako ochota vypravit se do neprostupných a neprobádaných houštin a za pár desítek minut už se kluci vrací s lahvemi plnými vody. Na oslavu si z této zastávky uděláme obědovou pauzu, odpočineme a pak se znovu vydáme dále po červené turistické značce. Cestou potkáme několik cyklistů relativně na těžko, soudím, že se jedná o účastníky závodu 1000 miles adventure.

Stoupání na vrch Javorník v kontextu předchozích dní vlastně není vůbec stoupáním a proto mě velmi překvapí, že už jsme nahoře. Nejedná se vlastně o nijak vysoký kopec (necelých 800 m n. m.), navíc je celý zalesněný a proto nám nenabízí žádné výhledy. Po červené značce se spouštíme dolů, slovenskou stranou (zase se liší od papírové mapy z roku 2011). Chvílemi jde cesta poměrně strmě dolů, pak se změní v šotolinovou, a klesá rovnoměrněji. Přesto je to cesta vcelku nudná, dlouhá, chvílemi až ubíjející. Náladu moc nezvedne ani lesní jahoda (jedna) či objevení divoké máty (možná proto, že nemáme bílý rum). Hrajeme tedy alespoň slovní fotbal a to už cesta utíká lépe.

Něco po druhé odpolední přicházíme konečně do Vlárského průsmyku (cca 290 m n. m.). 20 km za námi a dalších 13, do kopce, bez jediného přístřešku či jiné civilizace, před námi. Volíme pauzu a poměrně intenzivně uvažujeme nad tím, že to zabalíme a pojedeme domů. Zjišťujeme, že jeden vlak nám odjel před necelou hodinou a další jede až 21:36. Radši se osvěžujeme ve Vláře a následnou bouřku, která přišla z ničeho nic, přečkáme v blízkém přístřešku. Tato bouřka byla asi tou naprosto poslední kapkou, naše další kroky tedy nemíří na Vršatec, ale převážně po silnici do Bylnice. Naše řady se rozrostli o jednoho nejspíš toulavého psa, který nás doprovodil až na nástupiště. Tam se rozdělily nejen kroky naše a psí, ale také moje a Radimovy (směr Brno) a Pavlovy  (směr Vsetín, k babičce). Oba přestupy jsme zvládli, do Brna jsme dorazili přibližně v dobu, kdy z Vlárského průsmyku odjížděl vlak, a domů nás již dopravila Soňa – díky za to.


přibližná trasa:
den 1; den 2; den 3

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s