Přiznávám, že BLW se mi i přes snahu zavést nepodařilo. K obědu tedy zelenina (příp. i s masem) pěkně na lžičce a já se musím přiznat, že už mě to dost nebaví. Pořád je to v zásadě to samé dokola a nevypadá to zrovna nejvábněji. Taky je to speciální vaření pro jednoho člena rodiny, o kterém se nikdy dopředu neví, kolik toho sní. Existují jen dvě možnosti: buď je toho moc a nebo málo. Apetit naší malé slečny se mění naprosto neskutečně a někdy do sebe horko těžko dostane 50 g něčeho, a o den později toho samého sní klidně o 100 g víc a ještě se dívá, co by se kde dalo sníst.
Říkala jsem si, jestli by už nešlo vařit (alespoň občas) pro nás všechny společně. Prvním takovým jídlem byl špenát. Slečně jsem odebrala před osolením a dochucením, stejně tak brambory a z vajíčka dostala jen žloutek. A první společné jídlo, které dokonce vypadalo jako jídlo, bylo na světě.
A dál? Náhodou jsem objevila stránky máma v kuchyni, které jsou plné neskutečně inspirativních receptů pro celou rodinu. U každého receptu je psáno, od jakého věku je cca vhodný. A tak už za sebou máme krůtí karbanátky (které manžel nejedl, protože prostě červená řepa ne! – chápu), dýňové rizoto (které je podle naší slečny velká mňamka), teď o víkendu to bylo dušené hovězí s kapustičkami (které mne naučilo jíst růžičkovou kapustu) a chystám se na sekanou.
V zásadě asi nejde o nic extra, ale sama se v jídle a výživě tak trochu plácám a zde to někde přehledně zpracoval a mám to tedy téměř bez práce. To vymýšlení. Nikdo to za mě neuvaří. Stránek, kuchařek a tipů, co dětem vařit, je určitě spousta, mě prozatím vyhovuje tady tato.
Držím se nesolení a nekořenění (příp. jen bylinkami), vařím tak v 85% z kojenecké vody, ale už jsem si troufla dát do jídla cibulku a řekla bych, že dobrý 🙂 Ze své hlavy jsem vytvořila tvarohovo – žloutkovou pomazánku s pažitkou a princezna si na ní ráno mooooc pochutnala. Ono to půjde. Hlavně se toho nebát.