Jak jsem nezačala s BLW

V naší společnosti se jako ideální věk pro to, kdy dítěti dát kromě mlíka i nějaké příkrmy, považuje zhruba půl roku. Od začátku jsem se na to tak nějak připravovala, že to (nejdřív) v půlroce přijde, až jsem byla po prohlídce v 5 měsících nepříjemně zaskočená tím, že bych dle naší lékařky měla s příkrmy už začít (více zde). V té době jsem na to nebyla ještě připravená a rozhodně na to nebyla připravená ani naše slečna, hodila jsem se do klidu a pohody a plně kojila ještě asi další dva týdny.

A pak to přišlo. Den, kdy u táty na klíně se natahovala po jeho buchtě. Fajn, je to tady. Začneme.

Něco jsem si nastudovala a plánovala jsem, jak nepůjdu cestou tradičních rozmixovaných zelenin, ale zkusím to jinak, metodou BLW. Ve stručnosti se jedná o to, že dítě necháte, aby se krmilo samo. Vy mu předložíte vhodnou stravu upravenou na vhodné kousky, tzn. tak, aby se mu dobře chytaly do ruček, a počkáte, jak se s tím popere. Ze začátku si s tím bude (nejspíš) jen hrát, později to začne zkoumat pusou, později se mu podaří i něco sníst a ještě později pochopí, že to slouží k zahnání hladu stejně jako mlíčko od maminky. Zní to skvěle.

Vidím tu však jedno „ale:“ dítě musí být při jídle v takové pozici, aby mu při případném zaskočení sousto šlo dobře „vykašlat,“ tzn. mělo by buď kolmo sedět nebo ležet na břiše. Metoda BLW pochází z anglosaských zemí, kde se děti předčasně posazují. Jsem zásadně proti předčasnému posazování, proto tato varianta pro nás nepřicházela v úvahu. Chvíli jsem bojovala s představou jídla na břiše, jí se přece u stolu (!), ale nakonec jsem se nad to nějak povznesla a předložila slečně uvařenou bramboru. Nezájem. Na břiše dělá letadlo. Rozpažit ruce, zvednout hruď a letíme. Cokoliv strká do pusy, tak jedině v leže na zádech, což pro konzumaci brambory není zrovna ideální pozice.

Tak takhle jsem nezačala s BLW. Na klíně u stolu, když mi s mužem něco jíme, natahuje se po našem jídle. V leže na břiše nás ještě jíst neviděla, tak ji to taky nenapadne strkat do pusy. Tak jsem zavedla polohovatelnou židličku, kde pololeží podobně jako ve vajíčku a dávám příkrmy. I když taky ne jako úplně typická matka. Nemixuju. Mačkám vidličkou. Brambora, mrkev, špenát, cuketa … Z počátku se párkrát zakuckala, ale rychle jsem zasáhla a teď už zvládá bez problémů. Někdy, když mám dost času, jí dám na hraní lžičku i s trochou obsahu. Je z toho hrozně moc nepořádku, ale myslím, že jednou se určitě do pusy strefí (a třeba i tím správným koncem). Někdy jí dám kus okurku, jablka, kůrku chleba … a ona s tím statečně bojuje. Nedávno snědla asi 2 cm chlebové kůrky!

Takže vlastně to co provádím s krmením naší malé je tak něco mezi, blíž klasickým českým příkrmům, pouze s pár prvky BLW. Na jednu stranu mě to trochu mrzí, na druhou stranu mám daleko větší radost z každé rozžužlané okurky nebo „ukousnutého“ kousku jablka. Je to každopádně sranda.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s