Aquatlon Družstevní 2018

Nějak se to schumelilo, a byla přede mnou volná poslední dubnová sobota. Předpověď slibovala vítr, takže na kolo se mi moc nechtělo a sedět sama doma, na to jsem se také zrovna necítila. Při brouzdání internetem a spřádání plánů na víkend jsem zabloudila i na stránky Jihomoravské triatlonové ligy, jejíž součástí je i Hostěradský triatlon, kterého jsem se loni v srpnu zúčastnila. Prošla jsem loňské výsledky a vida! S jedinou účastí jsem byla v celém seriálu ve své kategorii 7.! To se mi nezdá tak úplně marné…když bude víc účastí, třeba to bude ještě lepší.

Rozpis závodů na sezonu 2018 mi jasně ukázal, co mám na poslední dubnovou sobotu naplánovat: Aquatlon – 500 m plavání a 4,8 km běhu. V bazénu jsem letos byla sice jenom 2× a navíc to spíš byla samá saunička a vířivka než nějaké plavání, ale 500 m bych snad dát mohla.

Registrace probíhala dopředu, přes internet. Kámen úrazu přišel ve chvíli, kdy jsem měla zadat předpokládaný čas plavání. Kilometr uplavu za půl hodiny, to vím jistě. Ale 500 m? To by snad mělo být lepší než čtvrt hodiny? Zapátrala jsem po výsledcích z Hostěrádek a trojčlenkou jsem dospěla k nějakému šílenému číslu. Nakonec jsem zadala 12:50 a dle toho času zaregistrovaných to vypadalo, že budu mít vlastní rozplavbu a všichni na mě budou čekat.

Pátek, den před závodem. Zjišťuji, že jsme v kategorii 2. Ano, dvě! Hurá, bude bedna, ale zadarmo to soupeřce teda nedám! Jak rychle plave? COŽE??? Kolem 6 minut? To snad ani není možný! Zároveň mailem přichází rozpis rozplaveb. Ty největší knedličky, tedy i já, jsou hned v té první, aby pak měly do běhu co nejvíce času na regeneraci.

Sobota. Doma strašně bojuji s balením věcí. Na běh to zvládám, ale na běh a plavání? To se velmi jednoduše něco zapomene! Nasedám do auta a vyrážím do Řečkovic. Nikdy jsem tam nebyla, situaci neznám, nevím kde parkovat, nakonec to ale nějak zvládnu. Zaplatím startovné a čekám spolu s ostatními, než nás pustí do šaten.

Vcházím na bazén. Většina závodníků se rozplavává. To zavhrnu, s mou plaveckou formou by to bylo zbytečné plýtvání silami. Ovšem ve dvojdílných plavkách-bikinách si připadám téměř jako nahá.

Před 11 hodinou mířím do dráhy č. 3, ve které mám uplavat 500 m. Soupeř, se kterým mám sdílet dráhu, se nedostaví, takže ji mám sama pro sebe a může se jak jen chci roztahovat.

Startovní výstřel – a všichni vyrazí vpřed jak zběsilí. Nejsem na tom jinak. Ovšem ještě před koncem prvního 25 m bazénu mi dochází, že takhle to teda nepůjde. S klidem se tak nějak otočím (ne, obrátku neumím) a plavu dál. Na druhém konci bazénu mě rozhodčí upozorní: „Nechytat se okraje! Jen dotknout!“ a pak už si na to dávám pozor. Nakonec se dostanu celkem do pohody, jen asi během 4. nebo 5. bazénu mě rozhodí voda, co se mi dostala do brýlí. Při mém rozostřeném pohledu na hodiny (čočky jsem nebrala) to vypadá na moje poměry na docela dobrý čas… Konečně 20. bazén za mnou. Vylézám z vody, udýchaná a rozhodčí mi říká „10:58.“ To je čas opravdu nad očekávání a já jsem nad míru spokojená. Myslím, že jsem se s tím poprala statečně.

Jdu se osušit, převléct a pak koukám na další rozplavby, i na tu s mou jedinou soupeřkou. Ta zaplave čas kolem 7 minut, ztráta do běhu je tedy menší, než jsem čekala. Zkusím s tím něco udělat.

Přidám se k nějakým holkám a společně se vydáváme na start běhu. Přesvědčí mě k rozklusu, no, aspoň pak budu vědět, kudy utíkat a nebudu zmatkovat. Trasa vypadá sympaticky, rovinatě, kolem kopečku a rybníčku, no ale fouká!

Ve 12:30 zazní startovní výstřel do běžecké části. Snažím se běžet co to dá. S jednou soupeřkou, která je po plavání předemnou o skoro 4 minuty, prostě není na co čekat a dávám tomu co nejvíc. Trochu předpokládám, že když někdo tak dobře plave, tak přece nemůže i tak dobře běhat! No a může. První kolo se děvčica drží krok za mnou (1. kilometr dáme šíleným tempem 4:39 min/km, a pak už to jde dolů hodně rychle). Ve druhém kole ji držím na dohled (odhadem 30 – 50 m, nedostižitelný kousek!), v tom třetím se mi ztrácí a já přecházím naprosto vyčerpaná do kroku. Holky mě tam posbírají a já pak už běžím s nimi, lépe řečeno za nimi, protože se necítím vůbec dobře. Nakonec finální čas běžecké části 25:30 min na 4,8 km není na moje poměry vůbec špatný, ale na soupeřku to prostě nestačilo.

Vracíme se zpět ke sportareálu Družstevní, kde na parkovišti probíhá vyhlášení vítězů. Jaké překvapení, jsem druhá. Pocity rozporuplné, spíše zklamání než radost. Dostávám pohár a ponožky. No a nakonec jsem ráda že nejsem první, ti dostávají nějakou knihu.

Nakonec docházím k závěru, že jsem tomu dala nejvíc, co jsem mohla. Na závodech běhám spíš delší tratě  a s takovou pětikilometrovou zacházet opravdu neumím. Plavání bylo prakticky bez tréninku a já vím, že lepší už to celkově prostě být asi vzhledem ke všem okolnostem nemohlo.

31398286_10210546752418550_4309891696946085341_n

Nakonec jedu do Decathlonu, kde se odměním jednodílnými plavkami (to abych si nepřipadala jako nahá), triatlonovou kombinézou (abych mohla trénovat přechody … no dobře, obešla bych se bez ní, ale strašně mě nadchla!), a dvěma kilovými činkami (abych mohla trénovat ruce, na které jsem fakt slabá).

A co je v plánu dál? Asi sprint triatlon Blanenský plecháč 🙂 Toho ironmana jsem naznala, že dám nejspíš ve 40 😀

Reklamy

2 thoughts on “Aquatlon Družstevní 2018

  1. Pingback: Blanenský plecháč | Během, kolem, životem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s