Triatlonová premiéra: Hostěradský triatlon 2017

Jak už jsem psala dříve, první srpnový víkend se u mne nesl ve znamení mého prvního triatlonu, tzv. sprint triatlonu (tedy 700 m plavání, 20 km kolo a 5 km běh). Asi 2 týdny před závodem začal hlodat takový červíček, zda je opravdu dobrý nápad se zúčastnit, neboť mé tréninkové objemy se původní plánované výši moc nepřibližovaly. Asi 2 dny před samotným závodem ale přichází to pravé těšení 🙂 Ambice nemám velké, reálně to vidím na 1hod 50 minut, a takové to úplně nejtajnější přání hovoří o čase pod 1hod 40min. Naprosto netuším, co mě čeká…

Před závodem:
Na místo konání přijíždíme s Pavlem na můj popud autem (on by jel nejraději na kole) pro jistotu s téměř dvouhodinovým předstihem. U registrace vyfasujeme čip (ten dáme na nohu – to víme z běžeckých závodů), startovní číslo (to následně upevním na pás) a spoustu malých lístečků, ze kterých si umíme poradit akorát s tím na jídlo-limo/pivo. Po konzultaci s jednou sympatickou závodnicí nakonec nalepíme jedno z čísel pod sedlo kola, druhé na rám a třetí na helmu. Snad je to tak správně.
S koly a věcmi v přepravce se vydáváme do depa. Místo si můžeme vybrat libovolné. Na žádnou taktiku nehrajeme, jdeme tam, kde je místo. Nachystáme si věci. Přečetla jsem bezpočet teoretických rad zkušených i méně zkušených triatletů, nakonec to (pravděpodobně) nepotřebné dávám až úplně dozadu v přepravce, před ni natahuji ručník, na který vyskládám potřebné věci pro jednotlivé disciplíny a zároveň nechávám na ručníku místo, abych si měla kam stoupnout a nenachytal se mi nepořádek na nohy.
Předzávodní atmosféra je příjemná, komentátor udržuje dobrou náladu a my s Pavlem zajdeme vyzkoušet vodu (28°C), přičemž zjistím, že mi odplavává spodní díl mého plaveckého úboru (experimentovat se nevyplácí).
V 11:50 se vydáme na rozpravu před závodem. Pořadatel nestihne ani doříct první větu, a z depa se ozve rána jako z děla – někomu praskla duše. Celé závodní pole čítající bezmála 140 lidí se vydá zjišťovat škody. Najednou někdo volá: „Sedmdesát! Sedmdesát!“ a já se modlím, ať jenom blbě slyším. Bohužel, sluch mi slouží dobře, vedrem mi praskla přední duše. Pavel utíká pro pumpu do auta (muži startují cca 11 minut po ženách, tak má více času), já se snažím sundat plášť. Ani jindy neoplývám talentem na výměnu duší, teď, v té předzávodní nervozitě, je to ještě horší. Naštěstí, jakožto slabá a křehká dívka, nemám o pomocníky většinou nouzi, potvrdilo se to i zde: nějaký sympatický mladík se toho chopil, sundal plášť, vyměnil duši a pak už s doběhnuvším Pavlem začali foukat. Ale ouha: v háji je nejen duše, ale i plášť. Málem se rozbrečím: že by takhle skončil můj první triatlon, dřív, než vůbec začal? Neznámý mladík se projevil jako gentleman, byl pouze divákem, kolo tedy nepotřeboval, vyměnil se mnou přední kolo a já mohla jít na start.
Z rozpravy před závodem toho tedy moc nevím, pořadatel huláká už jen odpočítává pár zbývajících minut do startu.

Plavání 700m (čas 16:17)
Asi moje nejslabší disciplína, řadím se tedy dobrovolně na samý konec startovního pole. Start! Všichni tam skočí jak delfíni, já hodím ukázkového placáka a snažím se plavat. V první chvíli probíhá pokus o kraul, což není dobrý nápad. Neumím to, navíc jsem si blbě dala plavecké brýle, nabírám do nich vodu a hrozí, že utopím čočky. Velmi rychle tak měním styl na „prsa,“ snažím se potápět hlavu, ale stále do brýlí nabírám vodu, proto volím styl „paní radová“ a plavu dál.
Parádně jsem přepálila start, ještě nejsem ani u první bójky a neskutečně funím, myslím, že ani k té bójce nedoplavu, pro jistotu kontroluji chlapíka na loďce, zda nás sleduje a je připraven zasáhnout. Naštěstí to není potřeba.
Uf, první kolo téměř dokončeno, vzhledem k mé absenci na rozpravě před závodem až od soupeřek vypozoruji, že je potřeba vylézt z vody, vyběhnout na břeh (jakože hodně do kopce!), tam oběhnout bójku a vrhnout se do druhého plaveckého kola. Snažím se při vylézání z vody neztratit spodní díl plaveckého úboru, diváků je spousta, nemusím si trhnout ostudu. Druhý ukázkový placák a plave se dál.
Když jsem zhruba v polovině druhého plaveckého kola, odstartují muži. Jen otočím hlavu a vidím, jak neskutečně valí a doufám, že stihnu z vody vylézt dřív, než se kolem mě prořítí, protože to bych se zákonitě utopila.

Depo 1 (čas 01:35)
Z vody se vyhoupnu celkem mrštně jako 18., za sebou nechávám pouze 6 závodnic. Výměnou kola před závodem jsem si udělala binec ve věcech, a jako bonus jsem si některé  věci hodila do treter (tam se přece neztratí), což jsem zjistila až poté, co jsem si tretru obula, proto v depu pocitově strávím celkem dost času.

Kolo 20 km (čas 44:01)
Čekám tuhé nohy, kupodivu se mi ale jede dost dobře. Kvůli cizímu přednímu kolu mi nefunguje tachometr, nemůžu si tedy kontrolovat rychlost. A možná, že dobře. Před sebou mám 3 okruhy na uzavřené silnici Hostěrádky – Šaratice (a ještě kousek dál), víceméně rovinka, v polovině okruhu mírné stoupáníčko. Jsem téměř domácí, takže tuto trasu mám poměrně naježděnou a vím, co mě čeká.
Mám pocit, že jedu poměrně rychle, jediné, co mě brzdí, jsou otočky. Prostě kužel uprostřed takové standardně široké (či úzké?) vesnické silnice. Mám z nich respekt, pár vteřin mi nestojí za to se vysekat, proto před otočkou radši vycvakávám, hodně zbrzdím, až se (málem) odrážím nohou.
Dokud jsme na trati samotné ženy, tak se cítím celkem bezpečně. Až se na trať vyhrne více než stovka chlapů, pocit bezpečí mě opouští. Jezdí jako draci, ve velké skupině, a obyčejný smrtelník nemá šanci je uviset. Když předjíždí, je to jako by se kolem vás přehnala bouře.
Několik žen předjedu, což mě překvapuje. Na kole jezdit umím, ale spíš než rychlost je mou předností vytrvalost. Do depa dorazím v celkovém čase něco málo přes hodinu a říkám si, že ať běh dopadne jakkoliv, budu mít čas nad svá očekávání.

Depo 2 (čas 01:27)
Pocitově to v depu odsýpá, jenom zavěsím kolo a přezuju boty. Problém mám s tím, z depa se vymotat, na dotaz mě ochotní diváci nasměrují. Tímto blouděním jsem v depu ztratila nejvíce času

Běh 5 km (čas 25:02)
Čekala jsem, že budu vyčerpaná, ale že až tahle… Nohám se chce cyklisticky točit, a ne běžet. Na prvních pár metrech si málem nabiju, pro jistotu zvolním, pocitově (hlavně v porovnání s cyklistickou) se hýbu strašně pomalu. 3 okruhy (celkem 5 km) kolem nádrže budou asi horší, než jsem si myslela. A je to pravda.
První kolo celé běžím, mám pocit, že se vleču, hodinky ale hlásí stále čas pod 6:00/km, což mě překvapuje. Na trať stín vrhají snad jen 4 stromy, vedro je šílené a já jsem vděčná za vodu a houbičku na konci prvního okruhu.
Druhý okruh je horší. Před sebou vidím nějaké ploužící se běžce, říkám si, že tak hrozně přece běžet nemůžu, a že je musím přece dohnat, ale nedaří se. Všichni už jsme vyčerpaní a já nevypadám asi o nic líp než oni. Na chvíli přecházím do kroku.
Mám dost, ale říkám si, že pár set metrů před cílem to přece nemůžu vzdát, navíc, když vidím, že čas bude v každém případě nad očekávání. Ale prostě to neběží, přecházím do kroku. Předbíhá mě Pavel, který je ve druhém běžeckém kole. Povzbudí mě a proto se přinutím k běhu. Poslední zatáčka, náběh na asfalt a cíl na dohled. K žádným lepším výkonům se nepřinutím, do cíle se vyloženě doplácám. Celkový čas 1:28:24, myslím, že můžu být víc než spokojená. Třetí místo v kategorii Ž20-29 je už jen příjemnou a neočekávanou třešničkou na dortu.

HTT
Závěr a dojmy:
Myslím, že tento triatlon nebyl mým posledním. Kombinace tří disciplín v bezprostřední návaznosti na sebe je neskutečně náročná, určitě tomu „pomohlo“ i šílené počasí, kdy teplota byla vysoko nad 30°C. Nepříjemným překvapením může být to, že disciplína, o které si myslíte, že je vaší nejsilnější (tedy běh) může být tou ve finále naprosto nejhorší a vy ji vyloženě protrpíte.
Každopádně, pokud k těmto disciplínám máte nějaký vztah a chcete si závod hlavně užít, tak do toho stojí za to jít, je to úplně něco jiného, než závod čistě běžecký či cyklistický. Sprint triatlon má takové vzdálenosti, které zvládne i hobík.
Pro mě doporučení pro příště: vyzkoušet plavací úbor, trochu popustit duše, natrénovat přechod kolo->běh, nezapomenout v depu nachystanou kšiltovku na běh.
A jako bonus: Pokud uvidíš někoho v nesnázích a je to v tvých možnostech, tak mu pomoz. Nikdy nevíš, kdy se ti to může vrátit.

Reklamy

4 thoughts on “Triatlonová premiéra: Hostěradský triatlon 2017

  1. Pingback: Blanenský plecháč | Během, kolem, životem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s