Spánek kojící matky

Jsem spáč a ranní ptáče v jednom. Jde to dohromady. Jsem schopná usnout téměř kdykoli a kdekoli, jsem schopná spát dlouho a jen tak něco mě neprobudí.

Jsem kojící matka. Tak nějak čerstvě. A je to ve vztahu ke spánku minimálně zajímavé.

Bylo mi jasné, že s miminkem se nevyspím tak, jak jsem zvyklá. Však mi to po dobu mého těhotenství okolí rádo připomínalo slovy „Spi, dokud můžeš!“

Tak a teď je miminko tady. Je to zlatíčko, většinou v noci krásně spinká a o těch pár plačících večerech či nocích asi nemá ani cenu se zmiňovat. Ale i v noci chce jíst. Ideálně zatím tak jako přes den, tedy po 3 hodinách. A tak natahuji budík a několikrát za noc vstávám přebalovat a krmit. Jak mi to jde? Ze začátku moc ne. Ani nevím jak, budík jsem zaklapla a vstala (vzbuzená ani nevím čím, protože malá spala) klidně půl hodiny, hodinu, i hodinu a půl po budíku.

Jsem hrozná matka? Byly a jsou dny, tedy spíš noci, kdy o sobě jako o vhodné osobě na matku docela pochybuju. Ale pak si říkám, že kdyby malá něco chtěla, tak se ozve (to ona umí).

Horší je to, když zaspím a vzbudí mě až její hladové kňourání postupně přecházející v pláč. To mě ta moje neschopnost vstát hrozně mrzí. Takové uplakané přebalování a krmení je stresující a nepříjemné pro nás obě. Když vidím tu její tvářičku a ty její očka, ze kterých se jí už občas podaří i vytlačit slzičku, tak se mi chce taky někdy brečet.

Postupně se to ale lepší. Poslední dvě noci jsem zvládla vstát na všechny budíky a jsem na sebe pyšná! A věřím, že tento trend bude pokračovat.


pár poznámek pod čarou:

Ono se řekne: krmit po 3 hodinách, to není tak moc! Ale než přebalíte, nakrmíte, a poklidíte po přebalování, uteče spousta času. Dostanete se do postele, natahujete nový budík, který vám neopomene sdělit, že „tento budík bude zvonit za 2 hodiny 6 minut“ a podobné povzbuzující časové údaje. Pak se svalíte do postele a protože máte zvukové dítě, ještě nějakou dobu nasloucháte zvukům, které vydává ze spánku a které v tichu noci zní úplně jinak než přes den. Občas vydá nějaký nový, ještě neznámý zvuk, a vy startujete z postele, jestli se náhodou nedusí apod. To ten spánek za moc nestojí.

S podivem ale je, že přes den zvládám bez problémů fungovat, většinou se ani neřídím radami „zkušenějších a starších“ ve smyslu „když spí dítě, spí i matka.“ Prostě jak to cítím.

Jediné, kdy se mi chce spát, je kojení samotné. Jak kdyby mě opouštěla veškerá síla a energie. Dost možná taky že jo, přece jen něco ze sebe dávám tomu malému človíčkovi, aby mohl fungovat 🙂

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že matku vzbudí i kňourání dítěte. Otce ne. Nebo aspoň ne ten exemplář, který mám doma. A jsem za to ráda, vstává do práce, kam musí, ta nepočká jako žehlení/vaření/uklízení na jiný den, tak ať se vyspí.

Jinak samotné kojení je strašně krásné. Už nespěchám a užívám si ty okamžiky s miminkem. Nejlepší je ten úplný začátek. Kdy je takové trochu neklidné, hledá a snaží se přisát. Pak se mu to povede, zvedne k vám ty svoje nádherný kukadla a kouká. Jak kdyby vám chtělo říct „díky, mámo.“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s