Kopance a nejtěžší úkoly dne

Tak, třetí trimestr je oficiálně už nějaký ten týden tady. Blížíme se do finiše. A zatím je to paráda a většinu času si opravdu užívám 🙂

Prcek je pěkně aktivní a dává o sobě vědět vrtěním se a nejrůznějšími kopanci. Kopance mi většinou nijak nevadí, občas se jen leknu, jakou sílu je schopen vyvinout. Mezi nejvýživnější patří kopance do „zadních žeber“ – nevím, jak lépe to popsat. Někdy už se mi i docela legračně boulí a otřásá celé břicho.

Fascinuje mě, jak některé (nastávající) maminky zvládají se svým dítkem komunikovat (nebo si to jen nalhávají?) a vnímají, co se mu zrovna líbí nebo nelíbí. Já naprosto nevím. Jediné co, tak vím, kdy aktivní bude a kdy nebude: když zpívám, je nejaktivnější (vzhledem k tomu, že zpívat neumím, předpokládám, že se mu to nelíbí). Po nějaké sportovní aktivitě si dá tak hodinku až dvě pauzu, buď odpočívá a nebo se rozhodne mě vystrašit, jestli jsem mu tím natřásáním a zvýšenou tepovou frekvencí nějak neublížila.

Obecně si myslím, že má rád, když se hýbu, sezení a ležení ho nudí. Zrovna v pátek a v sobotu, to jsem měla takové celkem aktivní dny (úklidy, zahrada, vaření, … prostě pořád něco) a jen jsem si na chviličku sedla, cítila jsem, jak se začíná vrtět, mířit, a pak mi dá pořádný kopanec. Zatím jsem si ho přeložila jako „Mámo! Tak co to je?? Běž něco dělat, hejbej se, tady je strašná nuda!“ Doufám, že je to předzvěst toho, že geny prostě nevyčuráš a prcek bude stejně aktivní jako já a manžel.

Jsem přesvědčená, že vycítí, když ho hladím(e). Kope, kope, položím ruku na břicho a je klid. Já nebo kdokoliv jiný. Manžel zpočátku pár kopanců schytal, teď ho upozorním, že prcek kope, tak mě začne hladit po bříšku a nic. Myslím, že ho to docela mrzí. Jak ruku oddělá, prcek se zase začne domáhat pozornosti. Babičce se z tohoto důvodu ještě nepodařilo seznámit vůbec.

Prý je dobré na miminko v bříšku mluvit, že si tak nejlépe zvykne na můj hlas a bude ho umět poznat mezi všemi ostatními, až se narodí. Mě to ale nějak nejde. Myslím na něj. Často. Posílám mu telepatická vzkazy. Taky často. Ale mluvit na něj zatím neumím. Tak doufám, že se můj hlas naučí poznávat ze všemožných dialogů, které během dne vedu.

Vnímám, že jsem méně pohyblivá a snadněji se zadýchám. Bez nadsázky je nejtěžším úkolem dne zvednutí se z postele (a vlastně jakékoliv otočení se v poloze ležmo). Rukama musím pomáhat nohám, aby se posunuly z postele dolů. Bolí mě kostrč, kříž a třísla. Prvních pár kroků to vypadá, že se snad nedobelhám ani na záchod, ale pak už je to dobrý a zvládám chůzi, běh, a jak jsem nedávno zjistila i jízdu na kole.

Druhou nejobtížnější každodenní věcí je chůze do schodů. Jedno patro stačí a já jsem zralá na infarkt. Fakt nechápu, jak zvládám všechny ty jiné aktivity. Ale je pravda, že celoživotně mám problém i s chůzí do kopce. Takže to bude asi stejné a pouze to vygradovalo.

Ale jak říkám, pořád si to užívám 🙂 a doufám, že budu i nadále.

 

1 komentář: „Kopance a nejtěžší úkoly dne

  1. Pingback: Zbláznila jste se???!!! Chcete porodit??!!! | Během, kolem, životem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s