Předporodní kurz – po

Před nějakou dobou jsem tady rozepisovala úvahy o tom, zda se předporodního kurzu zúčastnit nebo ne.

Tak už ho máme za sebou! A musím říct, že to bylo super. Jasně, nemám srovnání s jinými kurzy, navíc nevím, jestli a nakolik nám nakonec budou získané informace užitečné v praxi, ale z kurzu jsem odcházela s takovým dobře informovaným pocitem, že jsem se na ten porod a vše kolem něj začala snad i těšit.

První část kurzu (cca 4 hodiny v pátek) byla určena pouze pro ženy. Krátce jsme se seznámily, bylo nás tam 11, v různém stádiu těhotenství. Jedna dokonce čeká dvojčátka po IVF! A pak začala témata … dá se říci ryze ženská. Ta příprava před porodem muže asi moc nebere a neřeší, co mít a nemít v tašce do porodnice, stejně tak je asi úplně nezajímá, jak o sebe žena pečuje po porodu. Řekla bych, že padla některá tabu. Přednášející mluvila o věcech, které jsem možná tak nějak tušila, ale neuměla jsem si je představit v praxi, a rozhodně by mě nenapadlo ptát se na ně někoho z mého okolí.

Druhá část kurzu byla dlouhá (8 hodin v sobotu), už za přítomnosti mužů. Z počátku muži vypadali dost nesví. Přece jen je do jisté míry porod vnímán jako ženská záležitost. Přednášející byla ale natolik skvělá, že jsme se i několikrát zasmáli, a začaly padat i otázky – dokonce většinou z úst mužů. Prošli jsme porod, šestinedělí i péči o dítě. Super. Je skvělé vědět, co všechno vás čeká, když do porodnice přijdete, je skvělé vědět, že dokud je dítě uvnitř ženy, je součástí jejího těla a muž nemá žádné právo o něm ani o průběhu porodu rozhodovat. Ale jakmile se dítě narodí, už o něm rozhodovat může. Je skvělé vědět, že až se dítě narodí, tak dříve nebo později ho odnesou pryč, na novorozenecké oddělení na různá vyšetření a ošetření – a sem ho může doprovázet muž, a rozhodovat o něm. Když přednášející popisovala, co všechno se s dítětem děje, měla jsem opravdu na krajíčku. A musím říct, že jsem strašně ráda, že jsme se manželem shodli na tom, že nám nebude vadit nad postýlkou cedule s nápisem „DÍTĚ NEMYTO,“ že mu prostě to trauma nenecháme způsobit a raději si ho umyjeme sami, časem, s láskou. A takových drobných i větších informací tam byla neskutečná spousta.

Jsem strašně ráda za to, že manžel nad tím vším nemávl rukou a neřekl: „To se nadělá cavyků, s jedním porodem/dítětem, zvládli a přežili to všechny/všichni, tak to zvládneme taky.“ Spousta věcí mu je samozřejmě jedno, a já jsem ráda za to, že mám možnost volby, ve které vím, že mě podpoří.

Určitě bylo dobré, že přednášející byla dula, doprovázející ženy k porodu po celé republice, ale zejména tady, v JmK. Ví, jak to v které porodnici vypadá a jaký mají přístup, co kde je a není problém. Např. v Ivančicích si člověk může vzít k porodu pouze jednu doprovázející osobu. Napadlo by vás to? Vyděsilo mě, že v Praze a Bratislavě (pokud si to pamatuji dobře) mají společnou „hekárnu“ ne nepodobnou těm, na kterých na porod čekaly naše mámy. Atd.

Takže za sebe (resp. za nás), po kurzu a před porodem, rozhodně říkám na kurz jít. Nemám srovnání s jinými kurzy, ale pokud bych si měla vybrat znovu, jdu zase a zase na tento.


Přednášející doporučila film Babies, už ho máme stažený. Taky se plánujeme podívat na Čtyři v tom (ano, opravdu jsem tento dokumentární seriál neviděla). Zmiňovala i dokument Pět zrození – který tak úplně nedoporučovala. Zobrazuje pražskou realitu, přičemž ta jihomoravská je někde úplně jinde.

1 komentář: „Předporodní kurz – po

  1. Pingback: Taška do porodnice a porodní plán | Během, kolem, životem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s