Rozhledna Nedánov

Hezká či zajímavá místa člověk nemusí hledat stovky kilometrů od domova. Tentokrát jsme vyrazili asi do 25 km vzdálené jihomoravské obce Boleradice, která je tak trochu sevřena mezi kopci, které jsou pokryty lesy a vinohrady.

DSC_0039.jpg

Vyrážíme po zelené turistické značce, cesta stoupá prakticky hned z centra obce. Jedná se o asfaltku, víme, že nahoře u rozhledny má být parkoviště, někteří návštěvníci tuto možnost evidentně využívají. Jdeme mezi sady a vinohrady, z nichž některé jsou dost zchátralé a zanedbané. Asi po kilometru přicházíme k první vyhlídce, za dalších pár set metrů je krásně opravená boží muka, ale rozhlednu pořád není vidět.

Vyloupne se nad námi až jsme téměř u ní. Dřevěná, 26 m vysoká rozhledna na kopci Nedánov. Tento vrch a jeho okolí není nezajímavý. Archeologické nálezy ukázaly, že byl kdysi dávno osídlený, nedaleko bylo nalezeno i slovanské sídliště a pohřebiště. Vrchu se však dotkla i moderní historie. Koncem minulého století zde byl proveden průzkumný vrt hluboký přes 5 km, jehož cílem bylo odhalit ložiska ropy a zemního plynu a hlavně jejich vydatnost. Evidentně to nedopadlo, vrt byl zrušen a zakryt betonovou plochou (právě tou, na které se dá parkovat).

Výhled z rozhledny se otevírá zejména na jihovýchod, jih, a západ. Za naší návštěvy byl celkem opar, takže i poměrně nedalekou Pálavu jsme viděli dost nejasně. I tak stál výhled za to.

Cestu dolů jsme zvolili trochu jinou: u již zmíněné boží muky jsme odbočili a vydali se k dřevěnému sousoší Cyrila a Metoděje, kteří z pahorku shlíží na Boleradice, prý směrem, kde se našlo ono slovanské pohřebiště.

DSC_0069

Cesta dolů do obce by už byla pohodička …. kdybychom omylem nesešli z cesty a nemuseli se prodírat jakýmsi zarostlým úvozem. Ale tak, zase bylo dobrodrůžo 🙂


délka okruhu: cca 5 km
k rozhledně i sousoší možnost dojet autem
rozhledna volně přístupná

Za kvetoucími mandloněmi

Jaro je tady! Po zimě vykouklo sluníčko, začíná pomalu hřát a na stromech se objevují první pupeny a květy. Ideální čas vyrazit aspoň na malý výlet. Třeba za jedněmi z prvních kvetoucích ovocných stromů, za mandloněmi, do údajně největšího mandloňového sadu ve střední Evropě nad Hustopečemi.

DSCN3526.JPG

Přístupových cest je hned několik, pokud se chcete i něco o mandloních obecně a jejich historii v Hustopečích dozvědět, doporučuji vyrazit přímo od autobusového nádraží ve městě (viz mapa). Po této naučné stezce se dostanete nejen k „hlavnímu“ mandloňovému sadu, který je blíž a je v něm rozhledna, ale i k tomu druhému, menšímu, vzdálenějšímu, u kterého, přiznám se, jsem nikdy nebyla a vůbec nevím, co tam najdete. Můžete prozkoumat sami.

Z již zmíněné rozhledny je krásný výhled na Hustopeče, Novomlýnské nádrže, Pálavu … a i na druhý mandloňový sad. Pokud se to sejde jako letos a meruňky a další ovocné stromy nekvetou zaráz s mandloněmi, je nepřehlédnutelný (a krásný).

DSCN3536.JPG

Otázkou je, kdy se za kvetoucími mandloněmi vypravit. To je těžké. Jakýmsi vodítkem by mohl být termín Slavností mandloní a vína, nezřídka se ale stává, že se mandloně v jejich termínu na květ teprve chystají. Nejlepší je asi pátrat na internetu po aktuálních informacích 🙂

Pokud nemáte rádi velké davy, na slavnosti sem opravdu nejezděte. Zatím jsem se jim vždy vyhnula a stačí mi reference známých: do Hustopečí je těžké se dostat, ještě těžší je zaparkovat, na rozhlednu se stojí fronta… Popravdě řečeno, když se na mandloně vypravíte v době jejich květu, prakticky v každou denní dobu tam narazíte na víc lidí, než je obvyklé. Na druhou stranu budete mít třeba ale štěstí jako my a u rozhledny bude ještě stánek, kde je možné si zakoupit různé mandlové dobroty (třeba mandlovici, mandlovou kávu, pražené mandle…). Také zde najdete kadibudku 🙂 (která zde, když jsme tu byli naposledy, troufám si tvrdit, nebyla – z naprosto nepochopitelných důvodů chybí zápisek!).