Látkujeme a šátkujeme

LÁTKOVÁNÍ:

Před porodem jsem se poměrně intenzivně snažila teoreticky proniknout do tajů současného používání látkových plen (více zde).

Po necelém týdnu v porodnici a v jednorázových plenách jsem jela domů s miminkem, zbytkem jednorázových plen a s pochybami, zda se na ty látkové prostě a jednoduše nevykašlu. Nevykašlala jsem se. A funguje to.

Používám tedy jen a pouze bavlněné čtverce, zatím novorozenecký sklad, dovnitř separační ubrousek (někdy pomůže, někdy ne), a navrch svrchní nepromokavé kalhotky. Obavy, že mokrá plína bude prckovi vadit a já budu přebalovat co půl hodiny, se nepotvrdily. Mokrá plína nevadí, vadí pokaděná. Komu by nevadila, že. Zatím mi tento systém neprotekl.

Spotřeba je cca 10 plen za den. Peru každý druhý či třetí den, tedy kolem 30 plínek (o moc víc by se jich do naší pračky snad ani nevešlo). S podivem je, že i v mokrém a sychravém počasí uschnou celkem rychle. To co neuschne přirozeně, doschne pod rozpálenou žehličkou. Upřímně, žehlení je to jediné, co mě na látkových plenách prudí.

Novorozenecké svrchní kalhotky jsou nezbytné, rozhodně se to nedá obejít tím, že ty „normální“ sepnete na nejmenší velikost, jak jsem jednu chvíli plánovala. Ono i ty novorozenecké je potřeba zmenšit, i když jsem původně vůbec nevěřila tomu, že někdo bude mít takhle malou prcku. Ty novorozenecké mám dvoje, asi by se šikly ještě jedny, ne vždy mi totiž stihnou uschnout (a je pravda, že je peru jen když jsou špinavé). To pak dávám malou do jednorázovek, ale za více než 2 týdny co jsme doma, jsem to musela udělat snad jen 2x.

Na cesty k lékaři apod. používám jednorázové. Je to pohodlnější, jednodušší, na přebalení rychlejší… Vlhčené ubrousky používám taky pouze mimo domov.

Stav zadečku je uspokojivý, je neopruzený, občas trochu červený, ale nevím, zda prostě není oležený 🙂

ŠÁTKOVÁNÍ:

Jsem příznivcem šátků a nošení dětí všeobecně. První věc, kterou jsem na prcka pořídila, byla manduca s novorozeneckou vložkou z druhé ruky. To naše miminečko mi přijde i na novorozeneckou vložku tak malé, že ho do manducy zatím nedávám a používám šátek půjčený od švagrové.

Na šátku mě překvapila jeho délka. Obrovská. Opravdu. Měřila jsem a má přes 4 m. Vzhledem k tomu, že jsem o spoustu centimetrů vyšší než švagrová, mám téměř problém ho zavázat. Takže si pořídíme šátek vlastní, o metr delší 😀

Úvaz používám kříž s kapsou uvnitř. Když jsem tento úvaz zkoušela poprvé, sama, na nečisto, tak jsem se na šátku málem oběsila (jsem trochu kopyto, no). Když jsem ho zkoušela podruhé s miminkem, chyběly mi tak 4 ruce (a to byl přítomen manžel). Až jsme tam malou nasoukali, úplně jsem se bála ruce oddělat, aby mi náhodou nevypadla. Chce to jen trochu cviku, teď už zvládám řekla bych bez problémů. Pouze mám pocit, že máme klaustrofobické dítě: v jedné fázi má šátek přes hlavičku (jinak to neumím), to se křik zintentzivní a člověk má pocit, že jí snad musí fyzicky ubližovat (např. když zrovna srovnává nožičky apod.). Jak ale šátek z hlavy oddělám, je najednou úplný klid.

Občas mi tam ale přijde taková skrčená a já mám pochyby o tom, zda ji tam mám dobře a zda neškodím jejím zádíčkům. I s ohledem na moje problematická záda, která mě při delším nošení v šátku (třeba déle než hodina) bolí, používám šátek minimálně, pouze při opravdu velkém pláči, při pláči když potřebuji něco udělat, a na cestu když je jednodušší použít šátek než kočár (např. dnešní nákup v dešti – šátek mi uvolnil ruku na deštník).

Šátek je v našem případě každopádně naprosto skvělý pomocník pro uklidnění miminka a to i v případě, že ho bolí bříško. S malou v šátku zvládám udělat spoustu běžných věcí, které bych neudělala, kdybych ji chovala na rukách. A navíc je to hrozně krásný pocit, mít ji takhle blízko u sebe, slyšet a cítit jak dýchá, slyšet, jak si spokojeně vrní. Myslím, že jí se taky líbí slyšet tlukot mého srdce a rytmus mého dechu. Jinak by si tam asi tak spokojeně nehověla 🙂

(problematické je pro mne zatím vystihnout okamžik, kdy je možné dítě odložit zpět do postýlky. Většinou se totiž znovu rozpláče. Tak se to snažím fyzicky vydržet vždy do dalšího přebalování a krmení -to je totiž další takový uklidňovač.)

Máš všechno?

Cca 3 měsíce do předpokládaného termínu porodu. Jedu na návštěvu za maminkou, která je v očekávání prvního vnoučete a těší se, tak nějak zdravě, řekla bych. Co kvituju s povděkem, tak se nevnucuje, nenutí mi svoje rady a jediné správné náhledy na věc, když se zeptám, tak řekne svůj názor, když neví, řekne, že to neví. Když jí něco povídám, poslouchá. Když jí nic nepovídám a je vidět, že se mi o tom nechce mluvit, nevyzvídá. (Díky mami!).

Při poslední návštěvě se jen tak zeptala: „máš všechno?“

Jak jako všechno, šrotovalo mi hlavou? Plíny v zásadě mám a nebo jsou objednaný, stejně tak přebalovací podložky. Kočárek máme, i vajíčko do auta. Postýlka bude po mně, akorát jak se rozjaří, bude potřeba ji asi přetřít. Máme i peřinky do postýlky! Mám pár úplně prtěcích bodíček, jednu ušitou mikinku a pár věcí ještě po mně. Zavinovačku máme taky po mě (sice bez výplně, ale to se doladí). Tak to mám tak nějak asi všechno, ne? Co se balí do tašky do porodnice, to se dozvím snad na kurzu. Předpokládám, že další oblečení podědíme po dětech z rodiny, příp. dostaneme, a hlavně! Nevím jak bude prcek velký či malý, jaké bude vůbec počasí atd., obchody jsou dnes plné všeho a není problém prakticky cokoli kdykoli koupit. Pokud v provozu zjistíme, že něco nutně potřebujeme, tak to koupíme taky. Takže žiju v klidu.

„Asi jo,“ říkám mamce. „A v čem pojedete z porodnice?“ ptá se maminka natěšeně v očekávání, že jí ukážu minimálně fotku nějakého pěkného kompletu. „Noooo….. to já ještě nevím, vždyť nevím jaký bude počasí a jak bude prcek velký a tak…“ „No ale měla bys mít nějaké kombinace, co máš?“

Říkám si, že to moc řeší, že bodýčka mám, prcka zabalím do zavinovačky a pojedeme. Pak mi zvolna ale dochází, že dítě v klasické zavinovačce do vajíčka asi nedám …. a že mimčo, který jde úplně poprvé do toho nového světa, nemůžu nechat jen tak v bodýčku s holýma nožičkama. Takže … tepláčky! a ponožečky! Nebo radši overálek? Nebo dupačky! Dělají se vůbec ještě klasický dupačky? Jejda…a vlastně budu potřebovat nějakou lahvičku na mlíko? Asi jo, protože … co když mi nepůjde kojit? Aspoň jeden dudlík? Nějakou dečku do kočárku?

Je toho asi spousta. Říkala jsem si, jak to nebudu  řešit. Jak nás a prcka nebudu obklopovat (zbytečnými) věcmi, protože občas to, co vidím na nejrůznějších návštěvách, mi přijde opravdu už jako moc! Zase na druhou stranu teď nevím, jestli to nemám na háku až moc. Jestli najednou, až přijedeme z porodnice, nezjistím, že nám chybí něco životně důležitého (jako třeba zmiňovaná lahvička na mlíko). Něco, co mě ale vůbec nenapadlo, a přitom je to zcela základní věc. Pořád si ale říkám, že čas ještě mám. Spoustu věcí se snad dozvím na tom kurzu. Na chystání místa na věci pro prcka a hlavně na jejich shánění si vyhradím čas, až budu na mateřské, ten cca měsíc a půl mezi odchodem na mateřskou a předpokládaným termínem porodu, a budu doufat, že nebudu rodit předčasně, protože … 😀 Ale co, kdyby, tak mám kolem sebe dost skvělých a zkušených lidí, kteří by to nejnutnější pro nás doma určitě připravili. Takže po chvilkové panice (v řádu pár hodin) se vracím k přístupu „v klidu a pohodě.“

(Akorát si teda asi začnu psát seznam 😀 Myšlenky chodí neuspořádaně a já se pak budu třeba divit, že ty plíny a oblečky nemám vyprané :D)

 

Pleny, kalhotky, svrchňáčky, vkládačky …

Jsem takříkajíc matkou v očekávání. Do termínu T zbývá dostatek času. Většinu věcí moc neřeším, z výbavičky jsem zakoupila zatím pouhé 2 ks (nosítko – manducu z bazárku a jedny … uhm, asi svrchní kalhotky – z výzkumných důvodů). Spoustu věcí, které teprve přijdou, si tak nějak umím představit (nebo si to aspoň myslím) a říkám si, že je zvládnu. Možná je to jen tím, že o nich nemám žádné informace. Jednou velkou kapitolou, o které už alespoň nějaké základní informace a představy mám, jsou plenky.

Hned na začátek bych chtěla říct, že žádný způsob plenkování či neplenkování neodsuzuju, zároveň tady nechci prezentovat žádný jediný správný názor. Spíš jen mé soukromé pocity, dojmy, názory, zjištěné informace a ideály. Vím o tom zatím úplný kulový, mám spoustu idealistických představ a kdo ví, jak to nakonec dopadne u nás 🙂

Víceméně od začátku mám jasno, že budeme látkovat, jednorázové plenky dávat minimálně – jen na cesty případně na noc.

Proč látka? Důvodů mám víc:

  • ekonomický: můj asi největší důvod pro. Máme doma spoustu (asi 70) krásných bavlněných čtvercovek ještě po mně. Takže pořizovací náklady budu mít (předpokládám) minimální.
  • pohodlnost: ne pro mě, ale pro mimčo. Pro mě to bude samozřejmě práce navíc, s praním, sušením a alespoň z počátku se žehlením. K pohodlnosti pro mimčo – nějak si neumím představit, že bych chtěla být X hodin zabalená v nějakém plastu a pařit se v něm. Nehledě na to, že vidím spoustu dětí s jednorázovkou až u kolen, tak moc ji mají pročůranou/pokaděnou a všichni (vč. maminky i dítěte) se tváří, že jim to nevadí.
  • ekologie: s velikánským otazníkem!!! Spotřeba vody při praní? Prací prášky? Ano, vím, že existují eko prací prášky, tam už je to zase otázka ceny. A taky do jisté míry mám jistou nevíru k tomu, jak moc eko jsou. Přes to všechno si myslím, že ekologická stopa látkových plenek je daleko menší, než těch jednorázových.

Jaké látkovky? Bezesporu zajímavý je článek od Caramilly, byť staršího data (mimochodem, celá Caramilla je zajímavá, má 4 děti, šije krásné věci, prodává na ně střihy … ). Nicméně po jeho přečtení jsem trošku zpanikařila. Tolik možností, materiálů, kombinací, každé dítě je jiné, každá matka je jiná, každému vyhovuje něco jiného … kdy a jak přijdu na to, co bude vyhovovat nám??

Nakonec jsem se uklidnila, vzpomněla jsem si na téměř nevyčerpatelnou zásobu plen od maminky, a naznala jsem, že žádné plenky jako takové kupovat ani šít nebudu a vystačím se čtvercovkama. Na jedno dítě jich prý bohatě stačí 30 (a to i bez sušičky – uvidíme!).

 Co nahoru? Svrchní kalhotky, že, ať nemusím prát k plínkám ještě X tepláčků denně. Ale jaké?? Liší se materiálem, liší se vhodností na jednotlivé plenky … Přiznám se, že se v tom docela dost ztrácím. Několik druhů toho, co považuji za svrchní kalhotky, jsem viděla u švagrové. Některé byly vyloženě „plastové“ zvenku i zevnitř, ale zase prakticky nepropustné, takže plnily asi ten účel, který u svrchňáčků očekávám (tedy že nepropustí mokro dál a já je nebudu muset prát po každém použití). Některé byly úplně látkové, zvenku i zevnitř, a navíc s beránkem či jak to nazvat. Ty ještě ozkoušené neměla, protože její prcek je až moc malý prcek a i na tu nejmenší velikost jsou mu zatím velké. Některé byly s kapsou (na vkládací plenu), některé bez ní. Některé na patentky, jiné na suchý zip. A pak si vyberte, že.

Při pohledu do eshopů se vám protočí panenky a účet se začne bát o svůj osud. Navíc stále nevíte, které vybrat (a dejte do nich tolik peněz, když nevíte, zda vám budou vyhovovat). Tak zvažujete, že si něco našijete (když už jste se s tím strojem začala trošku kamarádit … ). To zase nevíte, jakou kombinaci materiálů zvolit! A nepodlehnout těm krásným vzorům jen o málo dražších látek je tak těžké…! (Přitom je to na ho*no a bude to schovaný pod oblečením.) Můj závěr je takový, že žádné svrchňáčky šít nebudu! Jako pokus jsem objednala jedny svrchní kalhotky „z Číny“, cenově za pusu oproti českým eshopům (offtopic: nakupování „v Číně“ nemám ještě vnitřně tak úplně srovnané. Ani pro sebe, ani pro prcka) Včera přišly. Materiál na omak mi přijde někde mezi úplným plastem a úplnou látkou, které jsem viděla u švagrové. Zdá se mi velmi, ale opravdu velmi příjemný. A jsem z nich nadšená. Nechám tyto jedny, uvidím, jak se mi osvědčí v praxi a když tak dokoupím další. No a taky ještě spoléhám na to, že třeba něco podědím 🙂

Vkládačky:  Co to vlastně do háje je??? Vyzkoumala jsem, že to je nejspíš něco, co se vloží zpravidla do svrchních kalhotek, v místě největšího pročurávání a zabrání to tomu, aby se plenka hned pročurala durch. Jako téměř všechno jiné se dají koupit či ušít, zase nastává stejný problém s typy a materiály. Přemýšlím, proč by jako vkládačka nešla použít poskládaná čtvercovka. Příp. jsem narazila na vkládačky šité ze starých froté ručníků (prostě obdélník) – přece jen budou asi sát lépe než „obyčejná“ bavlna. Toto jsou dvě varianty, kterých se zkusím držet.

Separační plenky/ubrousky: K této „vychytávce“ jsem se prokousala teprve před pár dny. Představuji si to jako jakýsi hadrpapír, který dáte mezi plenu a dítě a ona vám oddělí to tuhé od tekutého. Tuhé jen vyklepnete do záchodu, separační ubrousek dle míry zašpinění přeperete či vyhodíte (jestli jsem to dobře pochopila, existují kompostovatelné, takže buď je hodíte do záchodu nebo na zahradu) a plenu máte jen počuranou.

No a to je k plenkám asi tak všechno, k čemu jsem zatím dospěla. Určitě se vyplatí zajít za nějakou zkušenější kamarádkou a načerpat informace přímo od ní. Na fb existuje spousta skupin řešících látkování, takže i tam můžete načerpat nějaké informace (např. fb skupina: poradna pro látkovačky :)))).
Pokud hledáte další informace nebo plánujete šít apod., zkuste se probrat stránkami a eshopem Caramilly (na fb skvěle funguje poradna, poradí se střihy, s látkami, s postupem, velmi aktivně tam funguje i přímo caramilla), stránkami látkové pleny, nebo šijeme dětem (kde nabízí i látky vhodné právě pro děti, většinu s atestem).

Jako bonus na závěr tzv. bezplenková metoda. Zkuste zadat do vyhledávače a vypadne vám spousta zajímavých informací. Nerada bych zrovna v této věci, kterou spousta lidí není schopná pochopit, dávala konkrétní odkaz. Pár mých teoretických poznatků: odsuzování této metody pramení ve většině případů z velmi nepřesného překladu původního „elimination communication.“ To, že by šlo o metodu opravdu 100% bez plenek se ve většině případů dle mého asi říct nedá, plenky však slouží jen jako jakási pojistka pro případ „nehody.“ Zjednodušeně jak jsem si to přebrala já: metoda vychází z toho poznatku, že pro dítě již od narození je nepřirozené „dělat pod sebe, do hnízda“ a už od narození vysílá signály, že se chystá vylučovat. Pokud tyto signály rodiče neignorují a dají dítě nad nočník/umyvadlo/vanu, zvládne vykonat potřebu tam, a časem dokonce i počkat, než ho do tohoto „stavu připravenosti k vylučování“ rodiče dostanou. Takové dítě pak nevydrží v mokré plínce. Pokud rodiče signály dítěte k vylučování ignorují, kolem půl roku je dítě přestává vysílat a bez problémů si hoví v pročůrané a pokaděné plíně. Pokud zapátráte, dostanete se i ke zkušenostem jednotlivých maminek. Je to jako se vším, některé si metodu nemohou vynachválit, jiné ji zkouší jen „když to náhodou vyjde,“ jiné zkusily a nemělo to žádný efekt. Téměř všechny do jedné se shodují na tom, že v období života dítěte dojde k jakémusi „vzdoru“ a odmítá konat potřebu na nočník, a signály nevysílá (asi proto, že má spoustu jiných věcí na práci s objevováním světa kolem sebe). Některé se nechaly tímto neúspěchem odradit a i dvouleté děti jim stále dělají do plínek. Jiné období tohoto „vzdoru“ překonaly a třeba po dvou měsících zase dítě začalo vykazovat známky toho, že na nočník chodit chce.

Tu bezplenkovou metodu jsem HODNĚ zjednodušila, pokud máte zájem, zkuste si o tom pohledat víc. Navíc, jak jsem tady již několikrát zmínila, jsem zatím pouze teoretik. Teoretik, který si říká, že na této metodě něco bude a zkusím se zařadit minimálně po bok matek „když to náhodou vyjde.“


Upřímně, jsem velmi zvědavá, jak to nakonec všechno zvládnu, jestli všechno půjde tak, jak jsem si to namyslela. Výhodu vidím v tom, že to vlastně skoro namyšlené nemám 🙂 tak že ze sebe nebudu muset snad být zklamaná. Hlavně si říkám, že když to zvládly naše mámy a babičky, tak to zvládnu taky! 🙂


edit 21. 1. 2019:
poměrně přehledné info o látkových plenách, za zkouknutí jednoznačně stojí celé stránky.
svrchňáčky: prý jsou ještě nějaké vlněné, vzhledem k vlastnostem vlny ideální na noc, akorát se musí „impregnovat“ (lanolinovat) – zkusím, uvidím