Vysočinou s manducou

Jak už asi víte, máme za sebou první dovolenou jako tříčlenná rodina. Jako destinaci jsme zvolili nedalekou Vysočinu. Proto, že je blízko a proto, že je tam hezky. Ubytovaní jsme byli ve Sněžném, což je městys ležící v CHKO Žďárské vrchy. Ideální výchozí bod pro výlety.

VÝLET 1: Sněžné – Dráteničky – Malínská skála – Milovský rybník – Sněžné (mapa, 12,5 km)
Cesta vede zprvu mezi loukami až do malebné osady Blatiny. Tam nás zaujala kavárna s pražírnou kávy. Bohužel jsme  vůbec nevěděli, jak to půjde, tak jsme šli, dokud to šlo a v kavárně se nezastavili. Třeba někdy příště. Mikroodbočka k monumentu Radka Jaroše stála za to. No a pak už první velký skalní útvar: Dráteničky se skalami Drátník a Drátenickou skalou. Jako matka nesoucí dítě jsem zůstala bezpečně na zemi, manžel vylezl až nahoru. Výhled prý byl. A taky potkal zajímavý skalní tunel, kterým musel projít.
Před Malínskou skálou se trochu otevřely výhledy přístupné všem, samotná Malínská skála jen pro ty zdatnější bez drahocenné zátěže. Výhled prý taky dobrý. (Kvůli přebalování, krmení a pohodlnému nandání do manducy jsme šli ještě kousek za tento skalní útvar a pak se vraceli zpět).
Cesta k Milovskému rybníku po asfaltu, ale uběhla rychle. Přicházíme ze strany od kempu, vyděsí mě množství lidí. Rybník ale úžasný, malebný, jak stvořený ke koupání. Voda čistá, přístup ze strany od kempu dokonalý, schodky a píseček. Někoho mohou odradit velcí kapři, ten si ale může půjčit třeba šlapadlo. Plavky bohužel zůstali na ubytování, tak jen omočit nohy. Jídlo U Šlechtů bylo velmi chutné a poctivé. Takovou poctivou česnečku už jsem dlouho neměla…
No a pak už na ubytování. Kolem rybníka, pak po cestě mimo silnici, ale závěrečnému téměř 2km úseku po poměrně frekventované silnici se už vyhnout nedalo. Řidiči ale vypadali, že jsou zvyklí na turisty a cykloturisty a chovali se ohleduplně. Výhled nad Sněžným směrem na Blatiny byl úžasným závěrem tohoto výletu.

 

VÝLET 2: Milovy – meandry Svratky – Čtyři palice – Milovské perníčky – Zkamenělý zámek – meandry Svratky – Milovy (mapa, 12,5 km)
Výchozím bodem nám byl Milovský rybník, parkování za 30kč/den u pochybného týpka, co už … Neznačenou cestou přes nádhernou louku až po parádně zarostlou cestičku, která nám alespoň trošku mohla ukázat nádhery meandrující Svratky. Zastavení naučné cesty byla krátká tak akorát.
Následné stoupání lesem na Čtyři palice bylo poměrně intenzivní. Přímo u samotné skály byla kupa turistů a taky jeden lesák s motorovkou. K dosažení úplného vrcholu mi chyběly asi 2 výškové metry. Nejsem žádný horolezec, tak jsem to se zátěží raději nepokoušela. Navíc jsem prý o nic nepřišla, výhled téměř nebyl.
Milovské perníčky taky nejsou nic pro matky s dětmi. Zespodu dobrý, ale ty perničky – útvary vymleté vodou na samotných vrcholcích skal ze země prostě neuvidíte. Muž tam vylezl a vyfotil, takže pro někoho schopnějšího to asi stojí za to.
Zkamenělý zámek –  zatím asi nejvíc friendly skalní útvar pro všechny. Poměrně rozsáhlý, nízký. Prý zde kdysi opravdu bývalo nějaké osídlení. Však val je patrný dodnes i pro naprostého laika, jako jsem já.
Kousek od zkamenělého zámku skála Pivovar. Pivo tam bohužel netočili, nahoru se taky vylézt nedalo. Tak jsme si ten pivovar obešli a vrátili se na trasu.
Asfaltka se celkem vlekla. Aspoň že se pak napojila na naučnou stezku, kde jsme se dozvěděli něco o sklářích, kteří v Milovách kdysi bývali.
Pak zase kousek přes meandry Svratky a jsme u našeho výchozího bodu.

 

VÝLET 3: Javorek – zřícenina Štarkov – Jimramov – Prosička – Javorek (mapa, 12,5 km)
Parkování v obci Javorek na návsi u rybníka. Cesta kousek po silnici a pak ostré stoupání lesem ke zřícenině hradu Štarkov. Kdo čeká trochu skal a pár rozvalin, bude mile překvapen jako já. Nedokázala jsem sice prolézt úplně všechno, ale rozhodně nemám pocit, že bych toho prolezla málo! Jediné, co mě trochu mrzí, že jsem neviděla, je vyzděný portál mezi skalami. Ještě, že existují fotky 🙂
Cesta do Jimramova lesem a loukami, typickou krajinou Vysočiny. Nádhera. U lesní studánky doplnit vodu.
V Jimramově chcípl pes. Obě restaurace/hospody na náměstí zavřené, jedna asi kvůli EET, druhá kvůli rekonstrukci. Zámek zavřený taktéž. Škoda. Je zde zajímavost: krytý průchod ze zámku rovnou do kostela. Škoda, že se člověk nemůže podívat dovnitř. Náměstí je ale malebné. Když už dojdete až na náměstí a i když jste vyčerpaní a nemile překvapení tím, že tady se prostě nenajíte, zmobilizujte síly a vydejte se asi 300 m přes řeku, na skálu Kabačka. Výhled na Jimramov stojí za to.
Cesta po modré z Jimramova na Prosičku stoupá, ale nikterak dramaticky. A pozor! Prosička je skála, na jejímž vrcholu můžete stanout i s dítětem v manduce. Jsou zde lana, v době naší návštěvy držela pevně, ale doporučuji vyslat někoho před sebou pro kontrolu. Výstup nahoru v pohodě, odměněný úžasným výhledem a razítkem do turistického deníčku. Pro sestup dolů doporučuji mít po ruce silného muže, které poskytne oporu tam, kde je třeba. Nic dramatického, ale sama s manducou bych to asi neslezla.
Cesta zpět do Javorku lesem a loukami uteče už rychle.

Horké chvilky s miminem

Malovala jsem si, jak to bude krásné: jarní dítě – parádní počasí na procházky a na to strávit spoustu času venku. Mám ráda nebe nad hlavou a vzduch kolem sebe.

Bohužel, to tak úplně nevyšlo. Zpočátku pršelo a bylo dost zima, pak bylo chvíli normálně a najednou, z ničeho nic, nenáviděné vedro! Sama ho těžko snáším a trávím ho nejraději zalezlá doma, se zavřenými okny a zataženými žaluziemi. Jak to bude náročné s malým miminkem jsem si ani nedovedla představit. Resp. jsem nad tím ani nepřemýšlela. Radši.

Pláče, většinu času pláče. Ten tam je spící andílek, je tu plačící stvoření, které tím jediným způsobem, kterým umí, dává najevo svůj diskomfort. Má žízeň. Je mu teplo. Je mu zima. Má hlad. Má zapařenou plínu. Bolí bříško. Nudí se. Chce se chovat. Nebo prostě něco mezi tím. Nebo taky všechno dohromady. A ty mamko poznej, o co jde a naprav to!

Aktuálně je to většinou žízeň. Pije dlouho. A pije často. Je to náročné. I když jsem začala kojit vleže na boku, protože mi to přijde v tomto teple méně kontaktní a upocené, je to náročné. Většinu dne tedy teď strávím v posteli s malým hladovcem u prsa, který klidně usne … aby se tak za 10 minut zase probudil a dožadoval se pití. To se občas ani nestihnete vyčurat/napít/přemáchnout plínu/najíst. Výhodou je, že se celkem hezky vyspíte i přes den, případně se u toho dá celkem pohodlně číst 😉 Problém je, že je opravdu větší poptávka, a vy třeba nestíháte vyrábět. Ano, už mi naše malá slečna jednou prso reklamovala, že v něm nic není. Naštěstí druhé nezklamalo.

Teplo nebo zima? To je taky docela problém. I přes má zatemňovací opatření máme  u nás doma dost vedro (asi 28°C). Zpočátku jsem zkusila mít miminko jen v plíně, ale to nešlo – nožky i ručky mělo za chvíli úplně ledové a v postýlce sebou zmítalo, asi aby se zahřálo. Stačilo trochu obléct (plátěnou košilku a ponožky), zakrýt lehkou „plínou“ a bylo to lepší. Taky jsem zavedla „výpravy do přízemí,“ kde je výrazně lépe a já malou nechám v kočárku na verandě a ona je tam poměrně spokojená, zchladí se a někdy i usne. Ale teda k nám do patra je to docela daleko, a já tak každou chvíli lítám nahoru dolů, jestli náhodou nepláče.

A jak obléct ven, kór když tam fouká? A problém největší: jak obléct do auta? V tomto pořád hodně plavu a radši se autem moc nikam nevydávám.

Dávat do šátku či manducy je pro mne teď naprosto nepředstavitelné.

Vycházky vnímám jako možné jen v brzkých ranních hodinách, ale zkombinujte to s kojením, spánkem a svou vlastní snídaní.

Uf, je to tedy náročné, a to je teprve červen. Co nás čeká v červenci a v srpnu, to ani nechci vidět. Jediná má naděje je ta, že si zvykneme. Obě. Buď na to teplo, nebo na potřeby té druhé.


Ať to není celé takové stěžovací: i když je mi teplo, mám studené nohy. Celé! Prsty, kolena, a hlavně stehna. Je to paráda sednout si na zem, opřít se zády o zeď nebo skříň, a malou položit na své pokrčené nohy. Zchladí se, uklidní a jako bonus se naučila vrhat naprosto neskutečně oddaný pohledy. Něco jako „mámo, díky! Já vím, co pro mě děláš.“ Tyhle chvilky si neskutečně užívám 🙂