Moje změny

V souvislosti s dětmi se často mluví o jejich pokrocích, změnách a úspěších. Čím menší dítě, tím více takových pokroků, změn a úspěchů v krátkém časovém horizontu prodělá. Ale co změny rodičů? Vždyť příchod takového malého pidižvíka do vašeho života zcela jistě poznamená váš život, životní styl a pohled na svět. Troufám si říct, že mnohdy ho změní úplně od základu.

Jaké změny pozoruji sama na sobě a stojí za zmínku?

  • svět z pohledu dítěte: často, zejména, když někde jsme na výletě, se přistihnu při tom, že říkám: „Jé, tady je NĚCO, to by se tak za rok mohlo malé líbit, to by bylo super,“ či „SEM nepůjdeme, myslím, že my tam být nemusíme a malé je to zatím jedno, ale tak za půl roku…“ I v běžném denním životě vyhledávám věci, které by malou mohly zaujmout. Třeba takoví koně, co jedou po ulici, to je věc. Nebo dekorace – slunečnice, která nám visí na dveřích. Kytičky v zahradě. Štěkající pes za plotem. Prostě věci, které normálně člověk bere téměř jako samozřejmost a téměř bez povšimnutí kolem nich chodí, se stávají vyhledávanou atrakcí dne.
  • mluvím: jeden dospělý člověk sám s nemluvnětem doma. Mohlo by se zdát, že se odpoledne po návratu muže z práce na něj vrhám a vyprávím mu všechny zážitky dne. Nikoli. Nějak jsem se dostala do režimu, kdy naší malé všechno komentuju, ale opravdu všechno. Popisuju co vidíme, když leží v kuchyni na dece a sleduje mne, popisuju, co dělám. Ukazuju jí obrázkové knížky a komentuju. To člověk celkem rychle vyčerpá svou denní zásobu slov.
  • spánek: vždycky jsem byla spáč, vždycky spíš ranní ptáče než sova. Nyní jsem to, co mi dovolí okolnosti, tedy náš malý poklad. Naštěstí je co se spánku týká spíš po mně: noc zahajuje pravidelně brzy, a já ji často následuji dlouho před 22 hod. Někdy den téměř zahajuje už ve 3 ráno tím, že si „vykládá“ v postýlce. Jde to. Spánkový deficit se mi zatím daří vyrovnávat… Ale bez kafe by to někdy nešlo.
  • snížení standardu: mé nároky na domácnost a úklid v ní se sice s příchodem malé nesnížily, ale uklizenost našich dvou pokojů a upravenost zahrady zdaleka nedosahuje předchozího standardu. Prostě není čas. Nebo spíš, ty priority jsou jinde. A tak je polévka spíše výjimkou, naopak výjimkou není např. celé dopoledne neustlaná postel. Zatím se s tím celkem těžko vyrovnávám.
  • rychlost: prý jsem zrychlila. Asi je to pravda. Ve všem. V jídle. V chůzi. V úklidu. V práci na zahradě. Nevím, jak dlouho bude totiž trvat časový úsek, po který se mohu nerušeně věnovat té oné činnosti. Někdy je to 5 minut, někdy naprosto nečekaně třeba i celá hodina. Ale to dopředu prostě nikdy nevím.
  • relaxace: ač jsem poměrně aktivní člověk, mám ráda odpočinek a relaxaci o samotě. Většinou tedy za společnosti knihy a třeba dobrého čaje. To je něco, co se mi za posledního téměř půl roku podařilo přesně … 20 minut a u toho jsem ještě hlídala polívku, aby neutekla z hrnce. Dá se to. Tady tu potřebu jsem prostě nějak upozadila. Večer jdu raději dřív spát než si číst. Přes den, když už chvíle vybyde, je pořád dost takových obyčejných „provozních“ věcí , které raději dělám, když malá spí, abych se potom mohla věnovat jí. Zatím bych řekla, že to zvládám dobře. Ale někde se ozývá hlásek „Následujících XY let to nebude jinak…“

No … a kromě výše uvedeného je oproti dřívějšku jinak vlastně úplně všechno 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s