Je čas na příkrmy?

Ach, mám tak málo času na to sednout, a napsat sem nějaké své postřehy, dojmy, pocity a zážitky, že tento příspěvek píšu se značným (asi tak měsíčním) zpožděním. Vzhledem k tomu, že v životě malého dítěte, resp. v životě s ním, znamená téměř každý den obrovskou změnu, jsme už teď někde jinde, ale tohle si myslím zaslouží zaznamenat. Takže…

Asi před měsícem, vlastně někdy v době, kdy jsem se konečně dostala k tomu, zrekapitulovat své dosavadní kojení, přestalo kojení jít hladce. Malá se od prsa odtrahávala s brekem, aby se v pár vteřinách zase chytila a následně zase s brekem odtrhla. A tak několikrát dokola. V noci dřív spala klidně, celou noc, klidně od 20 h do 5, 6, někdy i 7 hodin ráno. Najednou se začala budit i několikrát za noc a dožadovat se kojení. Byla jsem z toho frustrovaná já a určitě i ona.

V krátkém čase následovala návštěva lékařky kvůli očkování. Vzhledem k tomu, že paní doktorka je pořádná, malou změřila i zvážila a konstatovala, že od posledně přibrala málo (asi jen 300g/měsíc). A laskavě nabídla, „můžete zvážit, že byste už začali s příkrmy.“

Bác ho! Jak já se těšila na to, až cca po tom šestém měsíci začneme „experimentovat“ s jídlem a jakou si u toho užijeme legraci. Ale o víc než měsíc dřív?? Ne, na to jsem nebyla připravená a nepřišlo mi ani, že by byla připravená naše malá. Vrátila jsem se domů patřičně zdrblá, v noci prakticky nespala a následující den jsme se dostaly do stavu, kdy malou od prsa téměř nešlo odložit, byla opravdu neukojitelná a plačtivá. Brečely jsme u toho obě dvě. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že s příkrmy budeme muset začít.

Pak jsem situaci ale zkonzultovala s kamarádkou a hodila se do pohody. Uvařila si po dlouhé době kojící čaj (nevím, zda opravdu pomáhá, ale docela mi chutná) a řekla si, že to prostě půjde. Že když s příkrmy ještě nechci začínat, tak s nimi začínat prostě nebudu!

Jak to dopadlo? Šlo to! Nevím, zda byl prvotní problém s mým mlíkem, zda ho bylo málo nebo malé zrovna nechutnalo, či zda se ona nacházela v období nějakého růstového spurtu, kdy jsem nebyla schopná uspokojit její nároky. Skutečnost je taková, že kojení přes den se zklidnilo, je bez otrhávání a brečení, a i to noční se tak nějak stabilizovalo na jednom krmení za noc. Psychika dělá divy.

Jak jsem předeslala na začátku, jsme teď už zase úplně jinde. Malá začala pomalu jevit zájem o to, co si to ti rodiče dávají do pusy a tak jsme začali zkoušet pomalu nějaké jídlo. Ale o tom zase až příště. Slibuji, že to bude dřív, než bude slečna schopná si sama ukrojit chleba a namazat ho sádlem 🙂 

1 komentář: „Je čas na příkrmy?

  1. Pingback: Jak jsem nezačala s BLW | Během, kolem, životem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s