Zastavte někdo ten čas!

Naše malá má něco přes 4 měsíce. V celém lidském životě je to krátký časový úsek. V životě takového malého prtěte je to strašně moc. Z bezbranného uzlíčku, který většinu času spí a když bdí, tak ani pořádně nevidí, se stal šikovný pasáček koníků, který svýma bystrýma očkama pozoruje okolí, snaží se sám převalit ze zad na bok/bříško a řehtá se na celý kolo. Úžasné!

Každý den si to s malou užívám. Ráno se na mě úžasně směje z postýlky. Každý den mi víc a víc něco „povídá.“ Každý den mě překvapí něčím novým. Budu se opakovat, ale je to úžasný. Přijde mi to jako včera, co jsme si ji dovezli z porodnice, položili do postýlky a ona se v ní úplně ztrácela. Takový obrovský skok za takovou krátkou chvíli!

Skoro se mi až svírá srdce, když si uvědomím, že tohle období se s ní už nikdy nevrátí. Občas mě popadne strach, že si to neužívám dostatečně, že za pár let nebudu vědět jaké to bylo. Vlastně…vím teď, po pár měsících jaké to skutečně bylo, poprvé ji vidět? Poprvé ji držet v náručí, poprvé ji mít u prsa? Poprvé zažít její X hodinový neutišitelný pláč? Nevím. Asi jako každý mám trochu selektivní paměť. Teď zpětně ty večery s bolavým bříškem nebyly tak dlouhé ani tak náročné. Vstávání několikrát za noc kvůli krmení mi teď zpětně taky nepřijde tak vyčerpávající. Možná to tak má být. Možná, kdyby si člověk všechny emoce a stavy pamatoval v plné síle, nikdy by se neodhodlal mít druhé, třetí, čtvrté dítě.

Někdy si říkám, ať se ten čas zastaví. Ať si zrovna tenhle konkrétní okamžik můžu víc vychutnat. Ale nejde to. Vím to, a tak dělám maximum pro to, abych si ten přesně odměřený čas užila co nejvíc. Nemám tak naklizeno, jak jsem byla zvyklá. Neztrácím čas žehlením, pokud to není skutečně nezbytně nutné. Vstávám dřív než malá, abych ty opravdu nezbytné věci udělala, když spí, a pak se mohla věnovat v plné míře jí. I když to znamená 10× denně „číst“ oblíbenou knížku. I když to znamená 12× za sebou udělat „áááá kuk!“ protože když má náladu, tak se u toho směje jako pominutá a hrozně se jí to líbí. A tak. Těžko popsat. To se musí zažít. Doporučuju.

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s