Jíme, spíme, čuráme …

Obecně mám pocit, že jsou dva druhy matek. Divné a ty normální. Já se samozřejmě řadím mezi ty normální. (To si asi řekne každá matka. Tak jinak.)

Na fórech pro matky diskutuji minimálně. Minimálně je i čtu, pouze, když opravdu něco hledám. Nepoužívám slova mimísek, manža apod., kterými se to prý na mimibazaru a podobných stránkách pro (jeté) matky hemží. Co „hůř“ – striktně se v řeči snažím oddělovat svou osobu od osoby naší malé slečny. Uvědomili jste si někdy, jak často používají matky (vlastně i rodiče, protože např. můj muž to používá taky) ono množné číslo „MY“? My se krmíme, my spíme, nám rostou zuby, my pláčeme, my jsme se počůrali … Přijde  vám to taky tak hrozné? Takže u nás já krmím, příp. malá se krmí, zuby jí tedy ještě nerostou, na to má čas. Často pláče, já jsem za dobu mateřství plakala zatím asi jen 2×. A počůrává se, třeba při přebalování často. Já se už/ještě nepočurávám. Tak.

A pak je tu ještě jedna věc. Mamka, máma, maminka. Někam se ztratilo „já“. Někdy si připadám trochu … odosobněná (?) Jasně, že takhle malé dítě asi nepobere rozdíl mezi já, ty, on, my. Potřebuje asi vědět, že ta vysoká paní, co se každé ráno sklání nad postýlkou, má tmavý vlasy v culíku a fialový brýle, je „máma“ a ne „já“ („Maminka se na tebe přišla podívat“ vs. „Já jsem se na tebe přišla podívat.“). Prostě to ale tak je – jsem máma. Máma přebalí, máma přepere plínu, máma tě tu chviličku nechá, máma si s tebou bude číst knížku, máma ti podá nějakou hrkačku. Občas, jen tak pro svůj dobrý pocit, že ještě existuju jako „já,“ říkám: přinesu ti hrkačku, dám ti najíst, přeperu plínku.

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s