První dovolená s mimčem – přípravy, očekávání a realita

Malá má 2 a půl měsíce a my vyrážíme na první dovolenou. Nikam daleko, jen na Vysočinu. Na nijak dlouho, jen na 4 noci. S párem bezdětných kamarádů.

Balím, když jižní Moravu sužují teploty vysoko nad 30°C. Na Vysočině bude jistojistě chladněji, příjemně, už se na to těším. Balím letní overálky a bodyčka s krátkým. Pro jistotu pár dlouhých gatí a bodyček s dlouhým. Nakonec to dopadne tak, že ty letní modely zůstanou ležet netknutné a já točím dokola těch pár bodyček s dlouhým a na některých výletech téměř lituji, že jsem té naší malé zmrzlině nevzala rukavice.

Dovolená znamená volno, odmítám předpírat látkové plíny a tak sahám po výdobytcích moderní civilizace – po jednorázových plenách. Nevím, které jsou dobré, které špatné a proč, prostě beru příslušnou velikost v příslušném množství. S mužem, který mé občasné stesky na to, že je ZASE potřeba vyprat/vyžehlit/poskládat plíny přechází slovy „tys chtěla látkový…,“ se pod 4 dnech v jednorázu shodneme, že „zlatý látkový!!!“ Tolikrát, kolikrát mi jednoráz protekl za ty 4 dny, mi látkovka neprotekla za skoro 3 měsíce. Což by nebyl problém, že, kdyby člověk byl na to chladnější počasí připraven vícero kusy oblečení a nemusel tak točit dokola 2 bodyčka a 2 gatě. Možná to s jednorázem prostě jen neumím(e).

Nové prostředí, z toho mám celkem obavy. Přece jen: všechny jiné vizuální vjemy, jiné vůně, jiná postýlka, to může jednoho rozhodit. Snažím se udělat maximum pro to, aby se malá cítila na ubytování příjemně a beru s sebou snad všechny její hračky. Problém: oblíbený závěsný netopýr není kam zavěsit. Oblíbenou háčkovanou chobotnici se podařilo poblinkat a schne. V tom chladném počasí poměrně pomalu. První odpoledne a večer je tedy dost náročný. Ještě že ty jistoty jako maminka a tatínek se nemění, a nakonec se podaří usnout.

Další večery by to už asi bylo dobré … kdyby mamka přemýšlela hlavou a dala si na oběd třeba vývar a ne poctivou česnečku. Takže se začne velmi silně ozývat bříško, které bylo už nějakou dobu v klidu. Takže klidné, hodné, tiché a usměvavé dítě se mění na řvoucí uzlíček. Na tři hodiny podvečerního křiku si kamarádi nikterak nestěžují, ale mě to příjemné teda rozhodně není. Navíc si představuji, jak rušíme celý hotel. Identifikovat, odkud řev přichází, musí být díky kočárku stojícímu na chodbě poměrně snadné. V den odjezdu se potkávám na chodbě se sousedem a očekávám nějaké poznámky na téma „s takhle malým dítětem máte zůstat doma.“ Nikoliv. Asi nebyl v problémové hodiny na ubytování, jinak by nemohl říct „kdyby na chodbě nestál ten kočárek, tak ani nevíme, že tu nějaký miminko je!“ Uf. A noci probíhaly tak jako doma: cca 7 hodin hodin spánku v kuse a pak tiché pomrčování, vrtění a pomlaskávání, aby se mamce dalo najevo, že je hlad a měla by s tím rychle něco udělat.

Samotnou kapitolou jsou výlety. Ode mně snad nikdo nemůže očekávat, že zvládnu celou dovolenou korzovat po zámeckých zahradách a vydlážděných náměstích. Ne, prostě ne. Potřebuju do lesa, na louky, prostě ven, do přírody. Takže terén. Vzhledem k tomu, že mapy slibují poměrně dost skalních útvarů, dá se s úspěchem pochybovat o schůdnosti lesních cest pro kočárek. Vzhledem k tomu, že se slečnou to už v šátku moc nejde, volíme nosítko Manduca. Ve kterém byla všeho všudy asi 3×…Dvakrát to byl pokus, který po necelé minutě skončil tak strašlivým řevem, že jsem ji prostě musela dát ven, něco bylo špatně. Další byl pokus pod odborným vedením kamarádky – zkušené matky „nosičky,“ která mi vysvětlila, že i téměř šestikilové dítě potřebuje novorozeneckou vložku. Fajn, tak jo. Při tomto nácviku byla malá v manduce asi 3 minuty, pak už byl čas na přebalení a jídlo, takže je jasné, že zkušenosti s nosítkem máme nulové. Očekávám, že dojdeme tak na konec dědiny a pak se se strašlivým řevem vrátíme na ubytování. Jsem překvapená. Každý den zvládneme cca 13 km. Ne že by víc nešlo, prostě jsme víc nenaplánovali. Nejsem z toho ani moc rozbitá. Malá většinou spí. Nad očekávání, super, dokonalý, od teď nedám na manducu dopustit. Snad nám ta spokojenost vydrží. Jediným problémem jsem já: zatím neumím malou nahodit a sundat nikterak „elegantně.“ Potřebuji pomoc druhé osoby a ještě rovnou plochu nejlépe ve výšce mého pasu. Ale to se časem doladí. Třeba až bude držet hlavičku a já nebudu mít zase pocit, že mi chybí minimálně jedna ruka.

Takže první dovolená za námi. Dopadla, řekla bych, dobře. Zvládli jsme vše, co jsme si naplánovali. Že by s námi už nikdy nikam kamarádi nechtěli jet neříkali, takže asi taky dobrý. Na ubytování nám nikdo taky nenadával … Takže příště se zase klidně můžeme někam vypravit. Už teď se těším 🙂

1 komentář: „První dovolená s mimčem – přípravy, očekávání a realita

  1. Pingback: Vysočinou s manducou | Během, kolem, životem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s