Horké chvilky s miminem

Malovala jsem si, jak to bude krásné: jarní dítě – parádní počasí na procházky a na to strávit spoustu času venku. Mám ráda nebe nad hlavou a vzduch kolem sebe.

Bohužel, to tak úplně nevyšlo. Zpočátku pršelo a bylo dost zima, pak bylo chvíli normálně a najednou, z ničeho nic, nenáviděné vedro! Sama ho těžko snáším a trávím ho nejraději zalezlá doma, se zavřenými okny a zataženými žaluziemi. Jak to bude náročné s malým miminkem jsem si ani nedovedla představit. Resp. jsem nad tím ani nepřemýšlela. Radši.

Pláče, většinu času pláče. Ten tam je spící andílek, je tu plačící stvoření, které tím jediným způsobem, kterým umí, dává najevo svůj diskomfort. Má žízeň. Je mu teplo. Je mu zima. Má hlad. Má zapařenou plínu. Bolí bříško. Nudí se. Chce se chovat. Nebo prostě něco mezi tím. Nebo taky všechno dohromady. A ty mamko poznej, o co jde a naprav to!

Aktuálně je to většinou žízeň. Pije dlouho. A pije často. Je to náročné. I když jsem začala kojit vleže na boku, protože mi to přijde v tomto teple méně kontaktní a upocené, je to náročné. Většinu dne tedy teď strávím v posteli s malým hladovcem u prsa, který klidně usne … aby se tak za 10 minut zase probudil a dožadoval se pití. To se občas ani nestihnete vyčurat/napít/přemáchnout plínu/najíst. Výhodou je, že se celkem hezky vyspíte i přes den, případně se u toho dá celkem pohodlně číst 😉 Problém je, že je opravdu větší poptávka, a vy třeba nestíháte vyrábět. Ano, už mi naše malá slečna jednou prso reklamovala, že v něm nic není. Naštěstí druhé nezklamalo.

Teplo nebo zima? To je taky docela problém. I přes má zatemňovací opatření máme  u nás doma dost vedro (asi 28°C). Zpočátku jsem zkusila mít miminko jen v plíně, ale to nešlo – nožky i ručky mělo za chvíli úplně ledové a v postýlce sebou zmítalo, asi aby se zahřálo. Stačilo trochu obléct (plátěnou košilku a ponožky), zakrýt lehkou „plínou“ a bylo to lepší. Taky jsem zavedla „výpravy do přízemí,“ kde je výrazně lépe a já malou nechám v kočárku na verandě a ona je tam poměrně spokojená, zchladí se a někdy i usne. Ale teda k nám do patra je to docela daleko, a já tak každou chvíli lítám nahoru dolů, jestli náhodou nepláče.

A jak obléct ven, kór když tam fouká? A problém největší: jak obléct do auta? V tomto pořád hodně plavu a radši se autem moc nikam nevydávám.

Dávat do šátku či manducy je pro mne teď naprosto nepředstavitelné.

Vycházky vnímám jako možné jen v brzkých ranních hodinách, ale zkombinujte to s kojením, spánkem a svou vlastní snídaní.

Uf, je to tedy náročné, a to je teprve červen. Co nás čeká v červenci a v srpnu, to ani nechci vidět. Jediná má naděje je ta, že si zvykneme. Obě. Buď na to teplo, nebo na potřeby té druhé.


Ať to není celé takové stěžovací: i když je mi teplo, mám studené nohy. Celé! Prsty, kolena, a hlavně stehna. Je to paráda sednout si na zem, opřít se zády o zeď nebo skříň, a malou položit na své pokrčené nohy. Zchladí se, uklidní a jako bonus se naučila vrhat naprosto neskutečně oddaný pohledy. Něco jako „mámo, díky! Já vím, co pro mě děláš.“ Tyhle chvilky si neskutečně užívám 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s