Taška do porodnice a porodní plán

35. týden těhotenství je tady. Teoreticky mohu kdykoliv rodit, teoreticky na to mám(e) ještě 5 týdnů čas. Pro svůj vlastní klid jsem se odhodlala nachystat dle mého dvě zcela zásadní věci: tašku do porodnice a porodní plán. Jak to dopadlo?

TAŠKA DO PORODNICE:
Ve chvíli, kdy máte vybranou porodnici (mám), tak na jejích stránkách určitě někde najdete seznam toho, co s sebou do porodnice. No, není toho málo! Některé věci netušíte na co jsou ani jak vypadají, u jiných naprosto netušíte množství (v tomto obojím mě teda dost pomohl předporodní kurz).

Při chystání dřív nebo později nakouknete zaručeně i do jiných seznamů, než do toho, který nabízí „vaše“ porodnice, a zjistíte, že potřebujete ještě přezůvky, toaletní papír, přezůvky pro doprovod a dalších milion zcela základních věcí.

A ve finále zjistíte, že taška je plná, přitom spoustu věcí (zatím) vůbec nevlastníte, a další spoustu věcí ještě chystat nemůžete (přece vám tam 5 týdnů nebudou ležet partnerovy jediné přezůvky, vaše občanka a jídlo).

Takže namísto toho, abych si ze svého seznamu úkolů odškrkla „nachystat tašku do porodnice“ přidala jsem celý další seznam s názvem „do tašky do porodnice ještě pořídit/dobalit“

Jasně, v dnešní době mobilů, internetu a 24 h otevřených obchodů se zdá, že to moc hrotím. Ale pro můj klid bych tam například ty novorozenecké jednorázové plínky fakt měla už nachystaný! Ale jsou na seznamu, tak snad je pořídit zvládneme (mimochodem, už jsem byla v několika běžných obchodech a tu nejmenší novorozeneckou velikost tam fakt neměli, takže ono to zase asi až tak jednoduchý nebude)

PORODNÍ PLÁN
Dlooooouho jsem přemýšlela, za ho vůbec psát. Nakonec (mj. i na základě informací na kurzu) jsem se rozhodla, že ano. Když něco chci, tak o to řeknu. Hlavně chci mít v prvé řadě klid na porod samotný a to poslední, po čem toužím je, aby tam každou chvíli někdo chodil a neustále se na něco ptal. Nehledě na to, že pokud by se vystřídala směna, chodili by tam znovu a ptali se na ty samé věci. Takže jsem se rozhodla ho napsat.

Uf. Člověk tak nějak ví co chce a co nechce. Ale jak to formulovat a strukturovat? Jak to udělat stručné, přehledné a přitom ne rozkazovačné? A zase neposkytnout zdravotnickému personálu zbytečně velký prostor pro manévrování? Velmi rychle jsem pochopila, že psát tam větu „pokud to nebude nezbytně nutné“ je hloupost. Protože pokud něco bude opravdu „nezbytně nutné“ tak to udělají i bez ohledu na moje přání.

Na internetu je spousta tipů, spousta návodů, spousta myšlenek a podnětů … a všechny dost nepřehledné a vzájemně se popírající. Takže to byl strašný boj. Asi hodinu to vypadlo, že skončíme u toho, kdo jsem já, kdo je můj doprovod, a že nechci u porodu mediky. Přitom v hlavě to všechno mám! Nakonec se mi ten plán nějak podařilo sepsat, ale nebylo to vůbec jednoduché. Ještě to nechám uležet, ještě si to několikrát přečtu, prokonzultuju s partnerem … a určitě ještě spoustakrát přepíšu.

Je stejně strašně vtipné psát plán (nebo přání, chcete-li), ohledně něčeho, co jste nikdy nezažily a naprosto netušíte, jak to bude probíhat a jak bude reagovat vaše tělo. Ale všechno se dá vždycky změnit. Důležité je, brát „plán“ opravdu jako „přání“ a případné odchylky od něj nevnímat jako své selhání. Tak snad budu mít ještě dost času tuhle základní věc do mé hlavy dostat 🙂


Poznámka: porodnice nabízí i možnost konzultace porodních plánů, ale využít se této možnosti nechystám.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s