Jsem doma a nenudím se!

Včera to byl přesně týden, co jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. Doma jsem ale kvůli předchozí neschopence v kuse už téměř měsíc. A světe div se: nenudím se! Nejsem typ člověka, který by uměl dělat nic, natož si to třeba dokonce užíval. Já prostě musím pořád něco tvořit, kutit, uklízet, vymýšlet, plánovat, psát, hýbat se … a ideálně k tomu nepotřebuju další lidi.

V zimě jsem měla opravdu obavy, zda se v tomto domě, který je mým domovem teprve něco málo přes čtvrt roku, nebudu nudit, až přijde mateřská dovolená ještě bez prcka. Přece jen máme tu dvě místnosti, ve kterých si můžeme dělat co chceme … a dál vlastně vůbec nevím, co kde pořádně je, co a jak chodí a co si můžu a nemůžu dovolit. Navíc je to dům plný lidí – 7 stálých obyvatel a téměř pořád někdo na „návštěvě.“

A nakonec to vůbec není tak špatné:
– rozjařilo se a mužova maminka mi vyčlenila kus zahrady, kde si mohu hospodařit. Sice pořád tápu, když hledám nějaké zahradní náčiní, pídím se po tom, kam dávají plevel či příp. kde se bere voda na zalívání, ale to se všechno poddá. Teď ještě, aby mi tam něco vyrostlo.
– šiju. Jejda, vymyšlených věcí co ušít mám spoustu, dokonce mám i látky, ale chybí mi odhodlání. Věřím ale, že to přijde. Nedávno se mi podařilo téměř po celém dni snažení pokořit těhotenskou sukni a mám z ní ohromnou radost. Bohužel šicí stroj nemám tady a tak „musím“ jezdit na návštěvy za mamkou 🙂
– tvořím i jinak. Brzy budou Velikonoce a tak je na čase začít přemýšlet nad výzdobou. Nebo taky dolaďuju detaily v domácnosti třeba tak, že jsem vytvořilo žluto modré květináče, aby nám ladily s kobercem. A podobně.
– uklízím a přerovnávám. Nastěhovali jsme se před čtvrt rokem a já už to celé přerovnávám. Není divu! Brzo nás bude o jednoho víc a ten člen navíc taky potřebuje nějaké své poličky.
– vařím a peču. Jejda, nikdy mě to moc nebavilo, ale teď jsem se do toho nějak pustila a není to tak úplně nejhorší. Hitem jsou sušenky na všechny způsoby. Úplnou novinkou v naší kuchyni je cizrna, kterou se tam snažím nenápadně propašovat.
– stále se hýbu. Je to až s podivem, ale 6 týdnů před plánovaným termínem porodu se mi hýbe snad líp než v 6 měsíci. Jsem sice čím dál tím pomalejší, ale zase zvládnu překonat větší vzdálenosti. Minulý týden jsem dokonce podnikla jeden 8km běh! Chodím na vycházky (to mě ale moc nebaví), nebojím se ani sednout na kolo.
– odpočívám a čtu. Ano, odpočívám. Každý den si najdu chvilku (někdy větší, někdy menší), kdy si sednu (nebo spíš lehnu) a čtu. Dost často ale to čtení přejde ve spánek. Což taky není úplně špatné. Taky průběžně píšu prckovi deníček. A měla bych (konečně) začít tvořit fotoknihu ze svatby a z celého loňského roku.
– výbavička pro prcka. Tu si naštěstí vzala ve velké míře na starost moje mamka – natěšená babička. Protože jinak bych na všechny ty další věci neměla snad vůbec čas. Děkuju!

A je toho mnohem a mnohem víc! Nejen věci milé, do kterých se mi chce a na které se těším, samozřejmě jsou tam i povinnosti. Konečně mám čas na věci, na které jsem čas při chození do práce absolutně neměla – na tu zábavu i na ty povinnosti. A užívám si to. Všechno. Nedělám si iluze, ono to pořád takový nebude, ale jsem za tento čas hrozně ráda. Taky kdyby to mělo být pořád takový „volný“ tak mě to asi brzo přestane bavit 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s