Jaké to je na vodě

Český národ je prý hlavně národem pivařů. Kromě toho také turistů a v neposlední  řadě vodáků. Pohled na vodácké kempy uprostřed vodácké sezóny to jednoznačně potvrzuje. Přesto spousta lidí na vodě nikdy nebyla, já se dostala na vodu teprve podruhé v životě. A stálo to za to. (Co jsme viděli a zažili, o tom snad v některém z dalších příspěvků). Tady bych se chtěla podělit o to, jaké to na té vodě vlastně je.

Optimistův pohled: Ráno ve stanu vás probudí sluneční paprsky. Vy ještě v polospánku přemýšlíte, jaké to vlastně bude: budou přeje, nebo volej? Kolik bude asi tak jezů? A jak se nám je podaří sjet?
Brouzdáte se ranní rosou kolem stanu, vnímáte šumění řeky a kolem vás už projíždějí první vodáci. „Ahóóóój!“ rozléhá se všude kolem. Dojíst kaši, sbalit stan, naskládat věci do barelu, přivázat je k lodi, pádlo do ruky a už jedete taky. „Ahóóóój!“
Jen co opustíte hranice kempu, vše se uklidní. Je ticho, voda šumí, pádla při zanoření jemně šplouchají. Vítr pofukuje, slunce hřeje. Když se vám nechce, tak nepádlujete. Natáhnete se na loď, necháte se unášet proudem, zadák se zapře o pádlo a jen loď kormidluje. A kocháte se. Pořád je čím: louky se střídají s lesy, někde do vody strmě spadají skály, jinde ve vodě leží stromy. Užíváte si to, že jste tady jen vy a řeka.
Když zaslechnete silnější šumění vody, zbystříte. Peřeje? Nebo snad jez? Troška maličkého adrenalinu. Na peřejích se zaklonit, abyste do lodi zbytečně nenacákali, k tomu háček hlásí kameny a jiné překážky v řece, kormidelník se jim s trochou štěstí vyhne. Před jezem přirazit a jít se podívat, jak to vypadá. Debatovat nad tím, kudy to jet, kdy zabrat a kdy to naopak nechat na síle řeky.
Nasednout, odrazit od břehu, šikovně si najet a pak už být vítanou atrakcí pro přihlížející vodáky i nevodáky. „Hlavně se neudělat!“ říká si osádka lodi, „věčná škoda, že se neudělali…“ říká si přihlížející obecenstvo.
Do lodi našplíchá vždycky, ale to nevadí, je přece léto. Když je vody v lodi moc a ztrácí stabilitu, zastavíte. Vyskládáte všechny věci ven, loď přetočíte, vodu vylijete, podniknete vodní bitvu, vykoupete se v řece. V řece, která se na těch pár dní stala součástí vašich životů. V řece, do které by vás jindy ani nenapadlo vlézt, a teď se v ní cákáte několikrát denně. Naskládat věci zpět do lodi, pomoct pochytat plovoucí věci těm, kteří to štěstí neměli a převrátili se. Nasednout a jet zase dál.
Při chuti na pivo zastavit v četných hospůdkách a kempících po trase. Jsou dvojího druhu: ty tradičnější a ty komerčnější. Každému dle jeho gusta, já dávám přednost těm tradičnějším. Na dálku je poznáte obvykle tak, že „reklamní poutače“ podél řeky vykazují do jisté míry známky lidové tvořivosti a pokud se z nich vůbec ozývá nějaká hudba, tak je to kytara. Pivo, limo, klobáska … každému to, na co má chuť. Zdržet se můžete tak dlouho, jak chcete. Řeka vám nikam neuteče a vaše loď se neřídí žádným jízdním řádem. Vykoupat se, nasbírat kamínky, zahrát karty, domazat se opalovákem a můžete plout dál.
Večer přirazíte u  břehu vyhlídnutého kempu. Postavíte stan, uvaříte večeři, dáte poslední koupel dne v řece. Ruku v ruce se vydáte za hranice kempu, podél řeky – jak jinak. Voda se se soumrakem uklidní a je hladká jak zrcadlo. Přijíždějí po ní poslední vodáci. Ani teď je neopouští dobrá nálada. Slunce zapadá za stromy a vy si užíváte zase tu chvíli, kdy jste jen vy a řeka.
Do spacáku uléháte rozehřáti od sluníčka a příjemně unavení. O pár stanů dál hrábne někdo do strun. „Ten den co vítr listí z města svál…“ zní vám při usínání v uších a vy přemýšlíte, jaké to bude zítra. Budou přeje, nebo volej? Kolik bude asi tak jezů? A jak se nám je podaří sjet?

Pesimistův pohled: Ráno vás ve stanu probudí šílené vedro. Z předchozích dní vás bolí celé tělo a vám už se do té lodi fakt nechce. Zase bude prát slunko, řeka beztak nepoteče a všude budou davy lidí.
Málem ještě se zalepenýma očima balíte stan, který je od rosy mokrý jako hnůj. Věci se vám do barelu ne a ne vejít. Nějací aktivní vodáci už splouvají řeku a hulákají jak na lesy to jejich věčné „Ahóóóój!“, které vám za těch pár dnů už leze na nervy.
Při nasedání do lodi se loď zvrkne (nebo jí škodolibý druhý člen posádky trochu pomůže) a vy si hned ráno dáte koupel v ledové vodě. Vyrážíte. Pořád je to stejný: voda, stromy, louky, les. Nuda. Pádlovat na voleji je únavný a nudný, peřeje vás nebaví, protože je prostě neumíte jezdit a vy pořád drhnete dnem o mělčinu a nebo najíždíte na kameny.
Jez. Už zase. Achjo. Vystoupit, okouknout to, vyslechnout si kecy přihlížejících kudy to tak jet, které jsou vám stejně houby platné, protože ta voda si s vámi dělá, co chce. Jim se to kecá, na břehu. Pod jezem v horším případě pochytat uplavané věci a hlavně chytit loď. A pádla! V lepším případě jen přirazit ke břehu, všechno vyskládat, otočit tu šíleně těžkou loď tak, aby vám pod ní nezůstala noha a ještě se vám z ní podařilo vylít co nejvíc vody. Je to tento den už potřetí a je to prostě vopruz. Chcete se podívat na další nešťastlivce, ale jako na potvoru nikdo nejede a ani se jet nechystá. Zato za první zátočinou to vypadá jako na D1: 5 raftů, 3 pálavy a 8 vyder. Strašný! Navíc všichni vyřvávají „Ahóóóój!“ a když je okázale ignorujete, přidají na hlasitosti.
Celou dobu míjíte kempy a hospůdky, ale když se rozhodnete zastavit na pivo, tak jako na potvoru celé dlouhé říční kilometry nikde nic není. Když konečně zastavíte, cena je šílená, navíc točí nějaký patok. Fronta dlouhá, slunko vám pere na hlavu a vy se cítíte jak připečený škvarek. Mazat opalovákem nepomáhá, záda, nos, ramena, uši, prostě všechno máte rudý jak rak.
Se zadákem už si nemáte co říct a šplouchání jeho pádla vás vytáčí k nepříčetnosti, stejně to jak kormidluje – vždy neomylně na ten největší šutr v okolí.
U vyhlídnutého kempu se vám nepodaří přirazit tam, kde jste chtěli, takže to máte šíleně daleko … všude. Stan je nechutně mokrej, po celém dni v barelu na slunci zapařenej a smrdí. Navlhl od něj i spacák a prostě je to všechno fuj. Máte hlad jako herec, a jediný co máte, je polívka s chlebem. Zase. Když se konečně dostanete do spacáku, tak na jedné straně někdo drnká na kytaru šílený trampský odrhovačky, na druhé straně si partička omladiny pouští hudbu z repráků a za chvíli začne hulákat partička, která to přehnala s alkoholem.
Všechno vás bolí, nevíte, jak si lehnout a vy už teď víte, že zítra bude zase prát slunko, řeka beztak nepoteče a všude budou davy lidí.

Osobně jsem na řece rozhodně optimista. Jaký si to uděláš, takový to máš. Je jen na tobě, jestli si malými nepříjemnostmi necháš zkazit den či dokonce celou dovolenou, nebo se nad ně povzneseš a budeš si užívat to, co se ti nabízí.
A jaká je pravda? Ta bude asi někde mezi. Záleží na vás. Záleží na tom, kdo je s vámi na jedné lodi. Být na jedné lodi – to je úplně něco jiného, než jet spolu třeba na kole nebo jít na výlet. Na takové výpravě se velmi snadno oddělíte. Začne vás štvát nebo se zrovna nepohodnete? Prostě přidáte nebo zpomalíte, jste chvíli sami a máte klid. Na lodi to takto nefunguje. Jste spolu pořád. Na lodi, ve vodě, ve stanu. 24 hodin denně. Je to taková zkouška. Myslím, že my s Pavlem jsme v této zkoušce obstáli na lépe než 1*.

A co vy? Neláká vás to taky zkusit? 😉

DSCN3231

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s