Podzimním Podyjím

Předposlední říjnový víkend jsme si udělali výlet do nejmenšího národního parku České republiky, do jediného NP, který se nachází na Moravě, do NP Podyjí. Původně jsme zvažovali, že vezmeme kola. Jedná se však o národní park, kde je na kole možné jezdit jen po vyznačených cyklotrasách, kterých je sice dost, ale na spoustu atraktivních míst nevedou. Proto jsme vyrazili pěšky.

Výchozím bodem nám bylo Znojmo, auto jsme nechali prakticky pod hrází vodní nádrže Znojmo. Nasadit pláštěnky, letmý pohled na rozcestník a na mapu, a vyrážíme. Žlutá turistická značka, vedoucí po pravém břehu v. n. Znojmo je velmi krásnou pěšinou, která se jen velmi mírně vertikálně vlní. Je však potřeba dávat pozor! Pod listím se skrývají mokré kořeny a kameny, místy není úplně jednoduché se přes kameny dostat bez pádu do přehrady.

DSC_1084

Pod nohami nám šustí zlaté popadané listí, občas proběhne mlok. Celý život jsem neviděla mloka, a tady, za jeden den, jsem jich viděla rovnou 6! Asi jich je tu celkově hodně, na druhém břehu řeky má jedno údolí mloky dokonce v názvu.

DSC_1092

Trouznickým údolím se mírně odpojíme od vody, přesto pokračujeme stále po žluté. Začínáme mírně stoupat, to znamená, že se už brzy můžeme těšit na první vyhlídku – Sealsfieldův kámen. Přestává pršet a optimisté dokonce vidí i náznak slunce. Vyhlídka samotná nám bere dech: mlha se válí v údolí Dyje, a nad ni vystupují zbarvené kopce.

DSC_1098

Zdržíme se však jen krátce, už se stmívá brzy a my před sebou máme ještě pořádnou porci kilometrů. Sestup zpět k řece je poměrně prudký. Po chvíli přicházíme ke zřícenině bývalého mlýnu Papírna. Jde o jeden z původně devíti mlýnů, které se na Dyji v této oblasti nacházely. Jde prakticky o ruinu, která však byla v nedávné době stabilizována, byl opraven mlýnský náhon, instalován přístřešek a naučné tabule. Zajímavé místo. Na trávě leží mlýnské kameny, pozornému návštěvníku neunikne ani torzo mlýnského kola.

This slideshow requires JavaScript.

Odtud už je to jen kousek k místu, kde budeme přecházet přes Dyji, k lávce pod Šobesem. Matně si pamatuji, že jsem po této visuté lávce už kdysi šla, to byla lávka poměrně nová, neboť nahradila tu původní, kterou zničila povodeň v roce 2002. Na lávku je povolen vstup pouze max. 6 lidem najednou, ale i jeden zvládne lávku solidně rozhoupat. Dál pokračujeme po červené.

Krátký stoupák, a už jsme na vinici Šobes, na jedné z nejstarších a nejznámějších viničních tratí v ČR. Vinohrady jsou krásné v každé době, a teď, se zlátnoucími listy, do kterých se opírá slunce, snad předčí i ty jarně svěže zelené. Do prvního října zde bývá otevřený stánek s občerstvením a samozřejmě i s vínem. Bohužel, nebo snad bohudík, je zavřeno. My se tak sice nemáme kde občerstvit, zároveň si zde však užíváme klidu. Na cykloasfaltce nás pobaví značka „pozor hadi!“ Z červené odbočíme na vyhlídku Železné schody (po kterých už není ani památky). Spíš než Dyji vidíme krásně zbarvené listnaté lesy, přesto jsme trošku zklamaní, čekali jsme impozantní pohled do kaňonu řeky. Této krátké zacházky však nelitujeme.

This slideshow requires JavaScript.

Po červené pokračujeme lesem až na rozcestí Nivky, kde se napojíme na červenou. Je potřeba dávat pozor na cestu, je příjemná, rovinatá, a hrozí však jiné nebezpečí: cesta poměrně často zatáčí a různě uhýbá, pokud se člověk nechce dostat někam, kam vůbec neměl naplánováno, měl by mít oči na stopkách. Krajina se na chvíli změní: z lesa vyjdeme na travnatou plochu s náletovými dřevinami, jedná se o bývalou Mašovickou střelnici, která až do roku 1997 sloužila jako průpravná střelnice nejen pro pěchotu, ale i pro tanky a jiná bojová vozidla.

Cesta se rychle vrací zpět do lesa. U Andělského mlýna přejdeme přes Mašovický potok, a můžeme si vybrat, kudy se vrátíme do Znojma. Jestli po zelené, a nebo … po zelené, která pak přejde v modrou. My volíme zelenou, pomalu stoupá a mapa slibuje další vyhlídky. Tentokrát nejen na Dyji, ale i na nedaleké Znojmo.

Po zelené dojdeme až do Znojma. Z počátku vůbec nevypadá jako město, na louce v ohradě se pasou ovce, kozy volně pobíhají po cestě. Poslední vyhlídka je od Eliášovy kaple. Závěrečný sestup se klikatí, a našim unaveným nohám dává zabrat. Za návštěvu by stálo i město jako takové, ale to zase třeba jindy.

DSC_1149

mapa; 28 km; ↑ 880 m; ↓ 880 m; pohodovým tempem cca 8 hodin
bez občerstvovacích možností (pouze v sezoně stánek na vinici Šobes)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s