Ostravský maraton 2017

Nedělní ráno 24. 9. 2017 je typicky podzimní – mlhavé, pošmourné, chladné a k tomu z nebe padá nějaká voda. Takový ten ideální den na to zůstat v posteli. Máme však jiné plány, kolem 9h ráno opouštíme naše parádní ubytování kousek od centra Ostravy, za chvíli už ve sportovním parkujeme v OC Nová Karolina a pěšky se přemisťujeme na Masarykovo náměstí, kde má v 10 h odstartovat maraton a půlmaraton.

Nechce se nám v tom nehezkém počasí postávat na náměstí dlouho a zbytečně chladnout. Přicházíme tedy tak akorát na rychlé rozkoukání a vyčurání, do startovního koridoru s Radimem v našich zářivě žlutých tričkách dobíháme dle mého názoru prakticky na poslední chvíli, asi tak 30 s před startem.

Maratonci startují spolu s půlmaratonci, přesto se nejedná o nijak velký dav. Ač startujeme ze zadních řad, trvá necelou minutu, než proběhneme startovní bránou. Trošku máme problém s orientací, na plánku trati jsme nenašli, v jakém směru se běží. Naštěstí je před námi dostatek běžců, kterých se můžeme držet a koridor trati je vymezen páskami, zábradlím a kužely.

Vymotáme se mezi zástavbou a vbíháme do Komenského sadů. Pěkné, daleko lepší než běžet kolem nějaké velké silnice! V protisměru potkáváme rychlejší běžce. Postupně mávneme na všechny známé: na půlmaratonce Pavla, který se drží docela dost na špici; na zkušeného Martina, i na prvomaratonce Zipa, který vůbec neví, co čekat. My si hlídáme tempo, známe se, a víme, že je velmi jednoduché to přepálit.

Probíháme průchodem pod novou radnicí a pokračujeme po Sokolské třídě, kde máme vymezený jeden jízdní pruh. Na každé sebemenší křižovatce jsou dobrovolníci a zastavují případná auta. Na Muglinovské ulici je první občerstvovačka, Radim zjistí, že banány jsou pěkně hnusné, já si radši odskočím do keříčků. Přidá se k nám jeden místní běžec, který běží maraton poprvé. Přebíháme přes Ostravici a pokračujeme kolem ní. Dovídáme se, že sobotní déšť Ostravici rozvodnil a je asi tak dvojnásobná jako obvykle, vidíme i zatopené odpadkové koše.

Přibližně na 8.km ty dva opouštím a běžím si o něco málo rychleji, ale pořád se hlídám. U Sýkorova mostu jsou i nějací fanoušci, takoví skalní, přebíhají mezi oběma břehy Ostravice a fandí kde se dá. Přes Hradní lávku se vracíme města, na začátku Masarykova náměstí je občerstvovací stanice, popadnu to co chci a jdu si stoupnout za Soňou, která stojí za páskou a po celou dobu závodu tam je. Díky za to! Sama si vyzkouším, že banány jsou opravdu hnusné, dokonce ho ani nedojím! Otočím se a vidím, že Radim zrovna dobíhá k občerstvovačce, moc jsem mu neutekla, ale ani nebylo cílem. Pár zatáček městem, a už jsem zase na Masarykově náměstí, proběhnu bránou. Tak to by bylo poprvé, takže ještě třikrát. Uf.

V parku zamávám Zipovi i Radimovi, na Sokolské třídě se přidám k jednomu místnímu běžci, tempo má sympatické, doběhneme spolu nejen na občerstvovačku u řeky, ale pokračujeme i dál a rozdělíme se až někde u Sýkorova mostu.

Na náměstí si zase odpočnu u Soni a pokračuju dál. Začíná jít do tuhého – půlmaraton za sebou, na trati zůstává už jen hrstka lidí (maraton běželo necelých 200 běžců) a občas v šíleném tempu proběhne někdo, koho nemám šanci se udržet. Někteří z nich mě předbíhají o kolo, jiní běží štafety (6×6 km) a jejich tempo je nesrovnatelné a neudržitelné.

Za občerstvovačkou se to hrozně vleče. Nejsou tam běžci, nejsou tam fanoušci, není tam nikdo. Je to rovné, je to dlouhé a je tam fakt nuda. Odpočítávám kilometry, které mi chybí k Soni. Děsí mě myšlenka, že tam nebude, že třeba šla pro jídlo, že nebudu mít od koho načerpat sílu do posledního kola. Naštěstí se tato moje představa nenaplní. Uf. Při průběhu bránou na mě čeká Pavel. Relativně bez problémů doběhnu do parku, tam ale na 32.km přichází krize. Pořád si říkám, že bude hůř, bude hůř, bude hůř! Ne, když bude hůř, tak to už snad ani nemůžu přežít! Zohýbám se a beru do ruky kaštan, zbytek trasy si s ním hraji, občas odvede myšlenky od šíleně bolavé kyčle, která mě bolí už od 2.kola.

V protisměru potkávám Radima, vypadá svěže, skoro jak kdyby zrovna vystartoval. Za radnicí opět čeká Pavel. Na Sokolské třídě se trochu zmáčknu a běžím, prostě běžím až těsně před občerstvovačku. Tam se ale vzbouří vnitřnosti, jsem nucena zastavit a na občerstvovačce si dávám sakra pozor, co si dávám. Podél Ostravice se snažím dohnat jednu děvčici. Podařilo se. Ze Sýkorova mostu mává Pavel. Poslední kilometr předemnou. Předbíhám dva běžce, v tuto chvíli teda spíš chodce. „Chlapi, pojďte!“ volám na ně. Jeden se přidá a běží se mnou, vlastně půl kroku předemnou. Tak to ne! Seberu poslední síly, natáhnu krok a těsně před občerstvovačkou ho nechávám za sebou. Vidím Zipa, vidím Soňu, ale jestli na ně aspoň mávám, to nevím. Před sebou vidím záda dalšího běžce. Že bych ho zkusila dohnat?? Napínám síly, vidím, že se otáčí. Ví o mě. Přesto ho předběhnu a on souboj o to, kdo proběhne z nás dvou jako první cílovou pásku, vzdává.

Jsem tam! Celkový čas 4:24:08! Zlepšení oproti loňské jarní Praze zhruba 6 minut. Jsem v podstatě spokojená, i když po třech kolech jsem to měla rozběhnuté pod 4:15. Co už, tak třeba příště 🙂

Sedám na lavičku, na krku medaili, v ruce Birella a čekám na Radima. Ten doběhne zhruba čtvrt hodiny po mě, vypadá nad očekávání dobře, přesto se mu v tváři zračí úleva z toho, že už to má za sebou.


čas oficiální: 4:24:08
čas z hodinek (od průběhu bránou): 4:23:31
oficiální stránky závodu
video relive – nuda, 4× to samý dokola… 😀
záznam z hodinek

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s